Ještě více medailí než na olympijských hrách a ještě větší dominance nad zbytkem světa. To je úkol čínských handicapovaných sportovců na nadcházející paralympiádě v Pekingu, která startuje už v sobotu.
„Přišel jsem, abych vám ukázal, že vám fandím, ještě před začátkem her a byl jsem velmi dojat, když jsem vás všechny viděl, jak se snažíte, abyste jste se stali silnějšími a trénujete proto velmi tvrdě," kasal se čínský prezident Chu Ťin-tchao při předparalympijské návštěvě národního týmu.
| Kde se vzala paralympiáda |
Myšlenka paralympismu se ve světě začala rozvíjet v polovině minulého století. Jejím hlavním propagátorem byl neurochirurg a zakladatel rehabilitace paraplegiků Ludwig Guttmann, vedoucí léčebně-rehabilitačního ústavu Stoke Mandeville v anglickém Aylesbury, který v roce 1944 zřídila britská vláda.
Součástí Guttmannovy léčebné terapie se stal i sport vozíčkářů a zanedlouho začal Guttmann na lokální úrovni pořádat soutěže bývalých pacientů. Když se roku 1948 v Londýně uskutečnily první poválečné olympijské hry, ve Stoke Mandeville se souběžně s nimi uskutečnil první ročník takzvaných Stoke-Mandevillských her, soutěží sportovců upoutaných na invalidní vozík. Šlo především o válečné veterány.
Guttmann chtěl založit tradici olympijských her vozíčkářů, tedy paralympiád. Sen původem německého lékaře se naplnil roku 1960, kdy byly v Římě zahájeny první letní paralympijské hry. V osmi odvětvích, z nichž šest je dodnes součástí paralympijského programu, se představilo okolo 400 sportovců z 23 zemí.
"Hry silné vůle" se konají pravidelně jednou za čtyři roky, vždy dva až tři týdny po skončení olympiády. Od roku 1976, kdy vznikla také jejich zimní obdoba, se paralympijských her účastní nejen vozíčkáři, ale i sportovci s různými druhy amputací nebo se zrakovým postižením. (čtk) |
A právě zde, obdobně jako u olympijského týmu, by měl vyrůst i nejsilnější tým paralympijský. „Nikdo moc neví, co se dá od čínských sportovců očekávat. Poslední půlrok se neobjevovali na soutěžích a pouze zde společně trénovali," říká redaktorka České televize Alice Tejkalová, která je zároveň šéfredaktorkou serveru Handisport.cz. „Čínští reprezentanti zde měli ráno společnou rozcvičku, společný odchod na snídani, zpívání hymny, trénování," vysvětluje.
Cíl je jasný. Stejně jako na olympijských hrách porazit všechny velmoci v hodnocení národů. Tentokrát budou mít Číňané snazší pozici. Nejlepší byli už před čtyřmi lety v Aténách. „Už v Řecku zaznamenali ve všech disciplínách obrovský nárůst, získali zlato dokonce i v plavání," vypráví Tejkalová o předešlé paralympiádě, kde Číňané získali 141 medailí včetně 63 zlatých.
Tentokrát domácí výprava obsadila všechny sporty a bude ještě silnější. „V roce 2005 například ještě čínské družstvo na mistrovství světa v lukostřelbě vůbec nestartovalo a za dva roky přestříleli i Ćechy, kteří patří ke špičce," říká mluvčí české výpravy Daniel Pavlis.
Zopakují Češi medailové žně z Atén?
Ani česká výprava by se neměla v Pekingu ztratit. Z posledních her obhajuje 31 medailí (16 zlatých) a dvanácté místo v pořadí národů.
Spoléhat se bude opět na velká jména českého sportu postižených posledních let - cyklisty Jiřího Ježka i Jiřího Boušku a atlety Martina Němce, Martinu Kniezkovou, Romana Musila. Elitní vrhačská trojice může v Pekingu zvítězit již na třetí paralympiádě za sebou.
Napodobit úspěchy z Atén však nebude vůbec lehké. „Opět došlo ke slučování kategorií jednotlivých postižení. Myslím, že dvacet medailí je reálných," odhaduje Tejkalová.
Právě zařazení postižených sportovců do jednotlivých kategorií je prostorem pro časté švindlování. Odebrané medaile několik hodin po soutěži nejsou výjimkou. „Pro mnoho závodníků z východních zemí je úspěch na paralympiádě prakticky jedinou šancí, jak se uplatnit ve společnosti," vysvětluje Tejkalová.
Naopak dopingu, který je rozšířen mezi „zdravými" sportovci, se zatím na paralympiádách neholduje. „V minulosti byl pouze jeden případ," říká Pavlis. Přestože v Pekingu bude dopingových kontrol opět víc než na předešlé paralypiádě, podobný výsledek se odhaduje i nyní.
Opět bez mentálně postižených
Bohužel se ani v Pekingu na startu soutěží neobjeví mentálně postižení sportovci. Ti v programu her chybí od skandálního odhalení na hrách v Sydney 2000. Investigativní novinář Carlos Ribagorda chtěl tehdy dokázat, že španělský tým ve snaze získat co nejvíce medailí angažuje do týmu i zdravé jedince. Proto se sám tajně zúčastnil her v basketbalovém týmu a později vše sepsal.
„Podle BBC Sport vyšetřovací komise ustanovená po skandálu zjistila, že dvě třetiny! testů mentálně postižených v Sydney nebylo platných. Další věc je, že ve španělském týmu nebylo postižených hned 10 ze 12 basketbalistů, ne jen novinář Carlos Ribagorda," vysvětluje Tejkalová.
Bohužel však na to doplatili všichni mentálně postižení sportovci. Důkladnější testy, které by podobným nešvarům předešly, dosud aplikovány nebyly.
Olmypijské paralely |
Stejně jako olympijské hry i má paralympiáda své velké příběhy. Jejich podobnost s těmi olympijskými občas až zaráží.
Nejrychlejší atlet světa
Stejně jako olympiáda v Pekingu našla svého atletického hrdinu v Usainu Boltovi, upoutá zraky všech diváků na paralympiádě Oscar Pistorius. Jihoafrický sprinter s podkoleními amputacemi udivuje již několik let svou rychlostí. Dlouho také živil naději na start na olympiádě. Ten musela nejprve odsouhlasit Mezinárodní atletická federace, neboť podle některých odborníků mu jeho protézy Cheetahs (gepardi - pozn. red.) dávají výhodu i proti „zdravým" sportovcům. Pistorius nicméně nakonec limit pro účast o několik desetin vteřiny nesplnil. Na paralympiádě ale bude útočit hned na tři vlastní paralympijské rekordy na tratích 100, 200 i 400 metrů. „Bude určitě nejsledovanější hvězdou her," říká Pavlis.
Velká lovestory
Rekordmani z bazénu
Michael Phelps v Pekingu pokořil všechny možné rekordy osmi zlatými medailemi na olympijských hrách. Ačkoliv žádný z paralympijských plavců útok na rekordní počet cenných kovů neavizoval, je pravděpodobné, že nejpilnější sběratel vzejde opět z bazénu. Před čtyřmi lety se stala nejúspěšnější sportovkyní japonská plavkyně Mayumi Narita, která získala sedm zlatých a jednu bronzovou medailí. Svou úctyhodnou sbírku tak zaokrouhlila na patnáct zlatých medailí (o jednu více než má Phelps na olympiádách). Ani to však zdaleka nestačí na rekordní americkou plavkyni Trischu Zornovou. Ta má na svém kontě 55 medailí, které sbírala od roku 1980. Ze Soulu si přivezla dokonce dvanáct nejcennějších kovů. V Pekingu však bude poprvé chybět. „V tomto ohledu bude paralympiáda zajímavá, bez Trishi si ji snad nikdo nedokáže ani představit," říká Tejkalová.
Natalie opět na scéně
Komu budou patřit paralympijské hry? Kromě výše zmíněných bude velká pozornost upnuta i na dvě závodnice, které se zúčastnily i olympijských her - polskou reprezentantku ve stolním tenisu Natalii Partykovou a jihoafrickou plavkyni Natalii DuToitovou. První z nich srdnatě bojovala v polském týmu. A to i přesto, že od narození končí její pravá ruka pod loktem. V jedenácti však již startovala na paralympijských hrách a od čtrnácti je nejlepší handicapovanou hráčkou světa. Nikdo nepochybuje o tom, že si tato teprve devatenáctiletá závodnice zlato přiveze i z Pekingu. Příběh DuToitové je odlišný. V sedmnácti ji srazilo auto a lékaři jí museli amputovat nohu nad kolem. Na olympijských hrách v Pekingu přesto vybojovala v závodě na deset kilometrů šestnácté místo a porazila mnoho „zdravých" soupeřek. |
Foto: AP, ČTK
