Když vejde do olympijské haly, v publiku to zašumí. Jen on, američtí basketbalisté, tenista Roger Federer a čínský basketbalový obr Yao Ming se mohou těšit takovému zájmu médií. Aby ne, vždyť americký plavec Michael Phelps je nejúspěšnější sportovec nejen probíhajících her, ale s jedenácti zlatými medailemi i celé historie akcí pod pěti kruhy.
Před velkou plazmovou obrazovkou v hlavním tiskovém centru pekingské olympiády se srocují novináři. Někteří dokonce vytahují fotoaparáty a kamery. Ti, co neměli možnost sehnat lístky, chtějí vidět fenomenálního plavce Michaela Phelpse při zápisu do olympijské historie.
Je středa dopoledne pekingského času. Rodák z Baltimoru plave svou parádní trať - 200 metrů motýlek - a pokud vyhraje, získá čtvrté zlato v Pekingu a desáté celkově na olympijských hrách. V součtu nejcennějších kovů překoná atlety Carla Lewise a Paavo Nurmiho a gymnastku Larissu Latyninovou; ti byli úspěšní „pouze" devětkrát.
ČTĚTE TAKÉ: "Phelpsátor" má páté zlato
Zase zlato, zase rekord
Phelps přichází k bazénu tradičně velice koncentrovaný, sluchátka na uších. Nevnímá aplaus povzbuzující domácího plavce, ani aplaus, jež provází jeho největšího australského rivala. Pozdraví diváky, odstartuje a voda začne vřít.
V půlce trati je ještě druhý, ale nikoho to neznepokojuje. Fenomenální Američan umí vystupňovat tempo a opět to dokazuje i tentokrát. Poslední bazén plave už s velký náskokem. Dohmatává jako první, opět ve světové rekordu - plavecký král je prvním sportovcem planety, jehož počet zlatých z her je dvouciferný.
O pár minut později navíc v polohové štafetě vyhraje i jedenáctou zlatou v polohovce štafet na 4x200 metrů. A opět ve světovém rekordu.
Přesto nemůže jít do baru a pořádně to oslavit. Na své magické pouti, z níž zprávy o jejím průběhu hltá celý svět, má před sebou ještě tři důležité závody. PO jejich konci by se mu mělo na krku blýskat osm zlatých medailí. Tedy o jednu víc, než měl jeho krajan Mark Spitz na olympiádě v Mnichově 1972.
V čem je Phelps tak mimořádný?
„Baltimorská barakuda", jak třiadvacetiletému plavci někdy také přezdívají, je zářným představitelem propojení výborných tělesných předpokladů (193 cm výšky a 203 cm rozpětí rukou) s technickými novinkami a vědeckým vkladem do tréninku.
S plaváním začal v sedmi letech a už za čtyři roky přešel pod tréninková křídla uznávaného Boba Bowmana, který mu připravil přesně rozpracovaný plán deseti tréninků týdně.
Po necelých pěti letech spolupráce si talentovaný mladík doplaval pro první světový rekord; nyní jich má na kontě už hodně přes dvacet a stejný počet titulů z mistrovství světa či olympijských her.
Plaváním doslova žije: „V 6.15 vstávám, hodinu a půl plavu, najím se, vlezu zpátky do postele. Pak zase plavu, jím a šup do postele," nechal se slyšet.
Na mistrovství světa v Melbourne 2007 vyhrál Phelps sedmkrát, pětkrát z toho dokonce ve světovém rekordu. To se dosud nikomu nepodařilo. Do sbírky světových prvenství vzápětí připojil další: sto padesát tisíc dolarů, které za své týdenní představení vydělal, je nejvyšší prémií v historii tohoto sportu.
"Nenávidím prohry," řekl Phelps na tiskové konferenci po kraulařské dvoustovce v Pekingu. "A být třetí na dvoustovce před čtyřmi lety... Prostě, když prohraju v takovém závodě a za takových okolností, motivuje mě to ještě víc se snažit a plavat rychleji," dodal.
Nezanedbatelnou součásti úspěchu je i obrovská podpora fanoušků. Tu asi nejlépe demonstroval jeden z australských novinářů v úterním vydání listu China Daily.
„Byl jsem smutný z toho, že náš tým neuspěl, ale pouze do té doby, než jsem viděl radost Phelpse," píše v článku, ve kterém se vyznává, že přestože je Austrálie hlavním plaveckým konkurentem, fandí často Phelpsovi.
Foto: Reuters, AP
