Jako jediný Čech jede obhajovat do Pekingu zlatou olympijskou medaili. Forma desetibojaře Romana Šebrleho je však zahalena tajemstvím. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ vysvětluje, jak mu opakovaná zranění zcela změnila tradiční způsob přípravy.
V minulých dnech proběhla v médiích zpráva, že vaši přípravu limitují křeče. Jak to v současné době vypadá, je ohroženo i zdárné dokončení olympijského desetiboje?
Uvidíme. V podstatě moc nevím. Dostal jsem křeč a po týdnu to opět ucítil. Radši až do olympiády půjdu všechno volně a naplno budu závodit až v Pekingu.
ČTĚTE TAKÉ: Sports Illustrated: Češi získají osm medailí
Co se dá ještě do závodu vypilovat?
Ono se teď už stejně nedalo nic dělat. Měl jsem začít závodit a jít do maximální rychlosti. Ale to půjdu až na olympiádě, což jsem nikdy nezkoušel. Některým závodníkům to vyhovuje, jiným míň. Uvidíme, jak to bude se mnou. Běhat můžu celkem rychle, tak by to nemuselo být tak špatné.
Má to souvislost s těmi předešlými zraněnými, kdy jste si dvakrát natrhl stehenní sval?
Ne, vůbec. Tohle je úplně jiná situace.
Ta dvě zranění ovlivnila průběh přípravy. Které disciplíny nejvíc?
To se nedá říct konkrétně. Ovlivnilo to celou přípravu. Nicméně příprava desetibojaře je specifická. Začíná se po halové sezoně a připravuje se na jeden závodní úsek, který začíná Götzisem, a poté se závodí do konce června. Následuje volno a opět příprava na vrchol sezony. To znamená, že pro mě je ta sezona specifická v tom, že jsem prakticky na začátku sezony jako v Götzisu. Ale já se dříve dokázal připravit i na tento závod, takže by to nemělo být o moc horší. Ale optimální to úplně není.
Jak je před olympijskou soutěží důležitá rozzávoděnost?
Já jsem vždycky chtěl před soutěží závodní cyklus, ale teď ho mít nebudu. Uvidíme, jak to dopadne. Třeba Američané také před důležitými závody nikde nestartují.
Na kolik máte vypočítaný svůj výkon v Pekingu?
Abych mohl říct nějaký přesnější odhad, to bych teď musel opravdu závodit. Ale z tréninku přibližně vím, jaký výkon bych mohl udělat. Pokud budu zdravý, nemuselo by to být špatné.
Na kolik to tedy vychází?
To po mně nechtějte vědět, to neřeknu.
Dobře. Zeptám se jinak. Bude to stačit na medaili?
To nedokážu odhadnout, uvidíme jak budou závodit ostatní.
Jak budou vypadat vaše poslední tréninky přímo v Pekingu?
Odjíždím desátého a závod je od jednadvacátého. Mám v plánu tam tak čtyři pět dní lehce potrénovat. Budu běhat pouze rovinky a plavat. Tělo se nejprve musí aklimatizovat. A těsně před závodem půjdu dva tréninky naplno.
Budete mít čas se podívat i na jiné sporty?
Tak to vůbec netuším. Kdyby se našel, tak bych rád. Bohužel náš závod je až ke konci. Špatně jsme to vyžrali. Člověk se soustředí na sebe a nemá čas ani chuť na něco jiného zajít. A když odzávodí a šel by se někam podívat, tak letí domů.
Překvapil vás v průběhu sezony někdo ze soupeřů svým výkonem?
Ani ne. Že se výkony v olympijské sezoně zvednou téměř celému sportovnímu poli, se dalo očekávat. Podobné je to i v ostatních disciplínách. Letos je tam osm borců k osmi a půl tisícům a výš. A to už je hodně dobré.
Nepřekvapil vás tedy ani Američan Bryan Clay skvělým výkonem přes 8800 bodů při americké kvalifikaci?
Je to supervýkon, to ví každý desetibojař, že tahle hranice je úplná extratřída. Ale nepřekvapilo mě to. Před závodem jsem se s ním bavil a on říkal, že do národní kvalifikace dá všechno, že je to pro něj jeden ze dvou vrcholů sezony. Navíc pokazil dálku a kouli, takže za to pak musel pořádně vzít. Jsem zvědavý, jestli to v Pekingu zopakuje.
Vnímáte tedy olympijské hry jako souboj vás dvou?
Myslím, že to tak nebude. Na slušné body můžou myslet Karpov a Kravčenko, ale také tam bude Smith a Pappas nebo třetí Američan Hardy. Bude to hodně zajímavé. Olympiáda je velmi specifická. Udělat jeden výkon v roce můžete, ale potvrdit to přímo tam není vůbec lehké.
V souvislosti s Clayem se hovoří i o možném útoku na váš světový rekord. Je to podle vás pravděpodobné?
Je to určitě těžší než na mítinku, který je pouze desetibojařský.
Pomůže Američanům, že startují ve třech?
Myslím, že ne. Desetiboj je individuální disciplína. Určitě je lepší tam být třeba ve dvou, protože si můžete poradit. Hodně je to znát třeba na odrazu v tyči. Ale vždycky se tam najde někdo, kdo vám pomůže. Všechny tři Američany znám a vím, že jsou vzájemně velcí rivalové, nějací superkamarádi v závodě ani nebudou.
Vy jedete poprvé sám, bez Tomáše Dvořáka...
To je omyl. Já tam jedu s kolegou, se kterým trénuji ve skupině u trenéra Kupky. Akorát to moc lidí neví. Letos jsme k sobě vzali Slavena Dizdareviče, což je slovenský závodník, který udělal 7700 bodů a kvalifikoval se na olympijské hry. Určitě si budeme pomáhat.
Jak budete trénovat v Pekingu? Hodně se mluví o smogu, budete se raději stranit?
Jsem přesvědčený, že to tak hrozné není. Z komára se dělá velbloud. Nevím, jaké to tam přesně je, ale když si vezmete Prahu někdy v únoru, tak to nemůže být o moc horší. Kluci tam navíc byli na univerziádě a nikdo o problémech nemluvil.
Jste připraven i na očekávaná zdlouhavá bezpečnostní opatření?
Naopak. Já si myslím, že je to správně. Je to olympiáda a nikdo nechce, aby nastal nějaký problém. V tomto případě platí, že čím víc policistů, tím lépe.
Dalším problémem této olympiády je samo místo z pohledu lidských práv. Myslíte, že se nějaký sportovec odhodlá například třeba podpořit Tibeťany?
Nevím, ale bude to pouze jeho věc. V Tibetu to asi určitě v pořádku nebude, nicméně já jsem osobně pro nějaký dlouhodobější boj, než se jenom zvýrazňovat jedním vytažením vlajky, a poté na to po olympiádě zapomenout. Není dobré využívat olympiádu k takovéto akci, která spíš zavání sebepropagací.
A když se vás někdo zeptá na váš názor v této otázce? Řeknete, co si myslíte?
Ne. Co se týká politiky, nebudu mluvit vůbec. Pro mě je to olympiáda a jedu závodit. To místo vybral Mezinárodní olympijský výbor, ať si to řeší s politiky on. Já to neřeším.
Odjíždíte do Pekingu až desátého, takže padá možnost nést českou vlajku při zahájení. Ponese ji vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová.
To je bohužel pravda. Na zahájení nebudu.
A neuvažoval jste o tom odjet dřív? Určitě byste byl žhavý kandidát...
Já mám ambici nést českou vlajku a strašně rád bych ji nesl v Londýně. Pokud se kvalifikuji, tak bych si rád trochu předkoupil toto místo.
Hodně se spekuluje o vaší další kariéře. Vy sám tedy věříte v další čtyři roky?
Věřím. Na této olympiádě mám velké ambice, a tak tomu podřizuji i to možné nesení vlajky. Jednou bych to chtěl zažít. Určitě by to byla velká čest.
Vraťme se ještě k Pekingu. Pro české atlety je tato olympiáda specifická i v tom, že se na ní poprvé po dvaceti letech neobjeví Jan Železný. V čem to bude jiné?
Ale Honza tam bude. I když ne závodit. S Honzou jsem strávil na posledních dvou olympiádách hodně času v olympijské vesnici, dostal mnoho rad a zároveň to byla legrace. Takže teď budu muset dávat rady já.
Americký časopis TIME vydal seznam stovky lidí, které by si diváci neměli nechat během olympiády ujít. Vy jste v něm tuším na osmém místě...
Vážně? Tak to ani nevím. To je zajímavé, povzbuzující. Bohužel podobná ocenění přicházejí hlavně ze zahraničí. Ale hlavně, že přicházejí. Tyhle věci vždycky potěší.
Foto: Robert Sedmík, archiv
