Nemůže mě nic překvapit. Je to moje už devátá velká atletická akce v novinářské pozici, jsem připraven na všechno. Ráno po páté hodině vystupuji na letišti a všechno jde, jak má. Tak je to až do momentu, kdy přicházím do hotelu, v němž bydlí česká výprava, kterou o víkendu čeká halové mistrovství Evropy v Glasgow.
Klasická týmová porada. Slovo mají Tomášové Janků a Dvořák. Znějí obvyklé věty: "Nechci slyšet, že jste si to sem přijeli užít, bojujte," zdůrazňují. Vše se chýlí ke konci, poslední formality a na závěr prostor na dotazy. Po běžných otázkách náhle všichni propuknou v smích. "Chtěl bych se poptat, zda není možnost zařídit záchodové štětky," zeptal se totiž jeden z trenérů.
Tím debata nekončí. Po pár vtípcích na inkriminovaný dotaz začíná problém nabývat serióznosti. Nakonec se mají přihlásit všichni, kdo poptávají záchodovou štětku, nahoru letí asi osm rukou. Následují rozhovory a jdeme na oběd.
Glasgow je zvláštní město. Nevzhledné industriální oblasti se poměrně přirozeně prolínají s příjemným historickým centrem, v němž nechybí klasická nákupní pěší zóna. Chceme jen něco rychlého, a tak jdeme do prvního lidsky působícího bistra u hlavního nádraží.
Už po cestě jsme si s kolegou všimli, že jedna z častých nabídek jsou lasagne s hranolky. Ano, nikoliv proslulý haggis, který je skotským národním jídlem, ale italské lasagne a belgické hranolky. Diskutovali jsme o tom dlouho, a tak nakonec musím tuhle kombinaci zkusit také. Výborné to bylo. Zjevně to tu teď berou stejně za tradiční jídlo jako Češi třeba maďarský guláš, ale proč ne.
Redukci nepotřebuji a místo na tribuně prý také ne
Fakt mě nemůže nic překvapit a už vůbec ne ve Velké Británii, kde jsem za poslední rok a půl na atletice už potřetí. Když se mi podařilo zapomenout vzít si redukci do zásuvky, kupuju ji hned při první příležitosti na letišti. Teď už nebude žádné stresování...
Pocit štěstí mě ale v Glasgow opustil. Poté co jsme dorazili do haly, akreditovali jsme se a vyzvedli jsme si welcomebag, zjišťuji, že každý novinář v batůžku obdržel mimo jiné právě redukci. Zákon schválnosti, bohužel.
A aby toho nebylo málo, organizátoři nám nevyhradili místa na tribuně a cestou zpět na hotel nás shuttle bus zavezl k jinému hotelu. Tak jsme si procházku po centru města zopakovali. Docela divočina, a to ještě šampionát ani nezačal. Zatím nezbývá než se modlit, že místa na tribuně vybojujeme a vše se zase obrátí zpět do starých zaběhlých kolejí, ve kterých mě snad už fakt nic nepřekvapí.
