Splněný sen
Cechlová v radostných slzách: S medailí z Athén budu spát

Slzy dojetí tekly diskařce Věře Cechlové po tvářích, když si ve čtvrtek pověsila na krk bronzovou olympijskou medaili. Cenný kov z her v Athénách před devíti lety dostala až nyní díky loňské dodatečné diskvalifikaci Bělorusky Iriny Jatčenkové a slavnostně ho převzala s výhledem na pražské Hradčany.

"Budu s ní spát. Nevím, jestli bude úplně na krku, ale na nočním stolku určitě," usmála se Cechlová v rozhovoru s médii a bronzový originál aténské medaile přitom laskala v ruce. "Je to velké zadostiučinění, velice emotivní a nepopsatelné. Vždycky to byl můj největší sen, získat jakýkoli kov na olympijských hrách," řekla.

Pro Cechlovou je dodatečné udělení medaile tečkou za kariérou, kterou po letošní sezoně ukončí. "Vyšlo to v pravý čas a je krásné, že po tvrdé zkušenosti a všem to bude loučení i s olympijskou medailí," řekla atletka, pro kterou olympiáda skutečně hodně znamená. Na rameni má vytetované kruhy a pro medaili si přišla v saku, v kterém nesla při závěrečném ceremoniálu v Pekingu 2008 českou vlajku.

Emoce spojené se ziskem vytoužené olympijské medaile zastínily i vnitřní boj diskařky se zdravím. Kvůli bolavému kotníku totiž nesplnila limit na mistrovství světa v Moskvě, které začne příští týden. "Mrzí mě, že poprvé po tolika letech nepojedu na světovou akci, ale teď převažují pozitivní pocity z bronzu," řekla.

Na medaili má největší podíl máma

Medaili věnovat nikomu nechtěla, ale moc dobře věděla, kdo na ní má největší podíl. "Moje máma," připomněla svoji matku, která ji vychovala a naučila mluvit přímo a bez vytáček. "Někdy řeknu možná až moc, co si myslím, což mi i škodí, ale vychovala mě, že brát zakázané látky by pro mě jako pro ženu bylo nevhodné, protože taky jednou chci mít potomky," řekla diskařka s osobním rekordem 67,71 metru. "Nemohla mě podpořit materiálně, ale dala mi maximum a naučila mě být na sebe tvrdá."

Poděkovala i trenérovi Josefu Šilhavému, který byl v době olympiády v Aténách 2004 jejím trenérem. "On mě skutečně naučil házet diskem a byl na mě tvrdý. Tvrdá ruka na mě platila," řekla a při děkování nezapomněla ani na manžela Jakuba.

Okamžiky medailového vyhlášení na olympijském stadionu ovšem Cechlové už nikdo nevrátí. Tehdy byla zklamaná, že s Jatčenkovou prohrála o devět centimetrů. "Byla jsem kousíček za medailí. Ten závod si vezmu do hrobu, na to nejde zapomenout. Bylo úžasné, co se mi tam povedlo, kolik jsem na ty podmínky hodila. Jen mi vadí, že jsem neměla tu pozávodní atmosféru, těžce jsem se s tím smiřovala," vzpomínala.

K medaili i finanční prémie

Uvědomuje si, že ve sportu ani v životě není všechno fér. Nechce ale soupeřky, které dopovaly, odsuzovat. "Já chci být sama sebou a to je důležité. Akorát bych byla zbytečně zapšklá, kdybych pořád řešila, že to je nespravedlivé. Ve sportu je důležité se zaměřit na sebe a druhé nekomentovat," řekla čtyřiatřicetiletá atletka.

Doping Jatčenkové odhalili až na konci osmileté lhůty, během níž je možno odevzdané vzorky přezkoumávat. "Já s tím problém nemám, ať to neuchovávají osm, ale dvacet let. Vidím v tom naopak spravedlivost, že se jednou může na něco přijít."

Zpětně dostala vedle medaile i odměnu 300 tisíc korun od Českého olympijského výboru, která byla tehdy za třetí místo vypsána. Na peníze ale Cechlová vůbec nemyslela. "Jsem ve věku, kdy mám život dobře zaběhlý, mám čím jezdit, postavili jsme dům, mám psa a na pořadu dne je předávání zkušeností a pracovat na rodině. To jsou věci, které za peníze nekoupíte, ale určitě si toho cením," řekla Cechlová.

Má už naplánováno, co bude dělat, až po sezoně ukončí kariéru. Už nyní se věnuje trénování a chtěla by v tom pokračovat. "Byla bych hrozně ráda, kdybych se nadále mohla věnovat atletice a předávat svoje zkušenosti buď jako trenérka, nebo mám různé nápady. Třeba sportovní tábory. Všechny nápady směřují ke sportu, k atletice, té jsem zasvětila život a nechtěla bych tomu po kariéře zavřít dveře," řekla.