Měla před sebou parádní kariéru, nejen v Indii si mohla udělat velké jméno. Zničehonic však život indické běžkyně Dutee Chandové zaplavila prázdnota. "Jsi muž, hermafrodit!" vysmívají se jí v diskusních fórech. Indce by pomohla léčba nebo operace, což však zásadně odmítá. "Jsem přeci zdravá!" křičí do světa bojovnice s vysokou hladinou testosteronu, kvůli níž nesmí závodit.
Vzpomínáte na Jihoafričanku Caster Semenyaovou? Tato běžkyně byla tak rychlá, až se začalo pochybovat o tom, zda není muž. Spekulace se tehdy částečně potvrdily. Mistryně světa měla mužské i ženské pohlavní orgány. Týdny, měsíce i roky psychického teroru zvládla a nakonec svůj soukromý boj vyhrála. Byla prohlášena za ženu a na olympiádě v Londýně získala skvělé stříbro.
Podobný osud zažívá nyní také osmnáctiletá indická běžkyně Dutee Chandová. Se vší úctou působí na rozdíl od Semenyaové mnohem ženštěji. "Mám ráda své tělo takové, jaké je," přiznává v rozhovoru s New York Times s tím, že se opravdu nemá zač stydět. Problém je uvnitř. Kvůli nadbytku testosteronu nemůže závodit.
Zázračné dítě
Loni v létě totiž indickou mládežnickou mistryni do osmnácti let v běhu na sto metrů vyloučili ze ženských závodů. Mohl za to takzvaný hyperandrogenismus, zdravotní stav, kdy se v těle atletky nachází zvýšené množství mužských pohlavních hormonů. Jejich hladina v tomto případě dosahuje takové výšky, že by podle mezinárodních směrnic měla závodit v mužských kategoriích.
Ač se tento hormon tvoří v těle atletky samovolně, v rámci přísných směrnic je brána de facto jako muž. Žádné lepší měřítko zatím vymyšleno nebylo. Podle pravidel Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) se bude moct běžkyně vrátit k závodění až za předpokladu, že sníží úroveň testosteronu pod mužskou úroveň.
Zákrok? V žádném případě!
Chandové by nezbývalo nic jiného než brát potlačující léky nebo podstoupit chirurgický zákrok. S tím však sama nesouhlasí. "V žádném případě! Mám pocit, že je opravdu špatné, kdybych musela měnit něco v mém těle kvůli účasti na sportovní akci. Nebudu se kvůli nikomu měnit," říká odhodlaně dcera chudých indických tkalců, třetí nejstarší ze sedmi sourozenců.
Její rodiče vydělávají kolem osmi dolarů týdně (asi 175 korun), přesto ji už od mládí podporovali v její běžecké zálibě. S tou začala ve čtyřech letech, kdy začala běhat se svou starší sestrou. V deseti už koketovala s národním týmem a věřila, že jednou finančně pomůže své rodině. Později se s její pomocí rodiče mohli přestěhovat z dvoupokojové chatrče bez toalety do čtyřpokojového bytu.
Vše vypadalo téměř idylicky, než přišly Hry Commonwealthu. Jako dvojnásobná mistryně Indie a velká olympijská naděje byla ze sportovní události na poslední chvíli vyřazena. Začala série testů a prozkoumávání jejího těla. Krevní vyšetření, magnetická rezonance... Chandová netušila, v čem je problém. "Jasně mi dali najevo, že v mém těle něco není v pořádku a že by to mohlo znamenat konec mé sportovní kariéry," vzpomínala indická sportovkyně.
"Může ji to srazit až na dno"
Dr. Payoshni Mitrová, která se touto problematikou zabývá, cestovala za Chandovou osm hodin vlakem, aby jí vysvětlila, v čem je vlastně problém. "Lidé, kteří vytvářejí tato pravidla, nemají tušení, co se může stát, když zastaví těmto sportovcům činnost. Mnohé ženy s podobnými problémy se musejí starat o své rodiny. Může je to srazit až na dno," připomíná.
Proti zákazu závodění se Chandová odvolala k arbitrážnímu soudu pro sport ve Švýcarsku. A nyní jen doufá, že zvítězí zdravý rozum. Vadí jí hlavně neustále doporučování chirurgického zákroku, který by přitom její problém rázem vyřešil. "Je to jako v některých zemích, kde řežou zlodějům ruce," hledala nevšední přirovnání k doporučované léčbě. "Připadá mi to jako stejně primitivní druh neetického pravidla. Zachází příliš daleko. Proč bych se měla léčit, když nejsem nijak nemocná?"
Stálo ji hodně kuráže, aby o svém problému nahlas promluvila. A když tak učinila, smetla ji vlna škarohlídů, kteří jí v internetových diskuzích dali pořádnou školu. "Plakala jsem pak tři dny v kuse, když jsem se dozvěděla, co o mně lidé píšou. Ptali se, zda jsem chlap, nebo žena. Jak takové věci mohou vůbec říci? Vždy jsem byla holka," mrzí Chandovou.
Jedno je jisté. Tento problém nemusí řešit sama. Jedna z nedávných studií ukázala, že se v roce 2011 našly u sedmi z tisíce atletek příznaky hyperandrogenismu, což je prý 140krát více, než se očekávalo v běžné populaci.
Bude trvat měsíce, než se případ Chandové vyřeší. Sama se obává, že její osud zůstane v zapomnění. Pokud ale odvolání nevyjde, má již indická atletka připravený nouzový plán - dá se na dráhu trénování. Předem ale nic vzdávat nehodlá. Před pár týdny totiž viděla dokument o Caster Semenyaové Příliš rychlá na ženu a emoce kolem filmu ji doslova pohltily. "Podívejte, nejsem v tom sama. Existují i další lidé, jako jsem já," nevzdává se osmnáctiletá dívka.
