Jak se Špotáková doplazila k triumfu a <span>Svoboda smutnil</span>

Výkladní skříň české atletiky. Tak by se dal charakterizovat šestnáctý ročník atletického Memoriálu Josefa Odložila, který se konal na pražské Julisce. Špotáková, Šebrle, Svoboda, Cechlová a spol. Na zaplněném stadionu Dukly bylo o zábavu postaráno.

Pražská Juliska byla v obležení diváků. Podobně jako za starých časů, kdy na jejím trávníku hrála první fotbalovou ligu Dukla Praha. Přeplněné autobusy MHD, beznadějně obsazené parkoviště, příslušníci Vojenské policie a neodmyslitelná vůně připálených klobás dávali jasně najevo, že stadion na Julisce hostí nevšední akci.

„Kdy už bude házet ta Špotáková, tati," ptal se zvídavě jeden z dětských návštěvníků. „A hele, koukej, tamhle se rozcvičuje Šebrle," ozvalo se z druhé strany. Známý desetibojař se právě chystal ke svému dalšímu pokusu ve skoku dalekém.

Na odlišných místech stadionu probíhaly současně různé disciplíny a neúnavný hlasatel se snažil veškeré dění komentovat. Všechna čest, až na výjimky, kdy se v záplavě čísel, jmen a disciplín začal ztrácet, byl jeho výkon bezchybný.

První větší euforie zachvátila Julisku ve chvíli, kdy se na start běhu na 110 m s překážkami postavil český přeborník v této disciplíně Petr Svoboda a další z hvězd mítinku Roman Šebrle. V zápětí však stadion Dukly ztichl a oči většiny přítomných zaostřily na pátou dráhu. Právě na ní zůstal za cílovou páskou dlouho sedět Svoboda. Český překážkář se držel za nohu a ne a ne se zvednout.

Neohrožený lovec autogramů

"Zaspal jsem na startu. Pak jsem prudce zrychlil, abych ztrátu dohnal, a v tom se mi začalo stahovat stehno. Na svalu se mi pak udělala boule. Uvidíme, co to bude, zda půjde jen o křeč, natažený sval, nebo to bude vážnější," přiblížil bezprostředně po skončení závodu Svoboda. „Je to škoda, bylo to doma, věřil jsem si," dodal zklamaný závodník.

Zatímco byl Svoboda v péči lékařů, protlačil se skrz hlouček novinářů starý pán v kloboučku a namířil si to rovnou ke zraněnému překážkáři. Personál poblíž Svobody se už chystal cílevědomého staříka zastavit, překážkář však mávl rukou a svým podpisem vykouzlil na tváři oddaného fanouška spokojený úsměv.

S nohou, jež vypověděla službu, obsadil Svoboda v závodě poslední sedmé místo. Radostí nezářil ani Roman Šebrle, který obsadil šestou příčku. Známému desetibojaři se na Julisce vůbec příliš nedařilo. Neoslnil ani skokem do dálky a ve vrhu koulí skončil desátý. O umístění na stupních vítězů přišla jen těsně diskařka Věra Cechlová, která skončila na čtvrtém místě.

Kdy už přijde Bára?

Většina návštěvníků, která v ruce třímala program atletických soutěží, nervózně těkala očima mezi ním a hodinami. Hodina H se pomalu blížila, příchod spasitelky Báry byl na spadnutí. Olympijská vítězka a světová rekordmanka Barbora Špotáková dorazila na místo oštěpařské soutěže a na Julisce vypukla „Špotákománie".

Všech šest hodů momentálně nejlepší světové oštěpařky působilo na zaplněnou Julisku jako silný elektromagnet, její letící oštěp doprovázelo napjaté mlčení, po kterém ve většině případů přišel bouřlivý aplaus.

Špotáková zvolila strategii a la Peking, eso z rukávu vytáhla až při posledním pokusu. Na její hod o délce 68,23 m žádná ze soupeřek neměla. Druhá Jihoafričanka Sunetteová zaostala za českou rekordmankou téměř o osm metrů.

Nepřítel Špotákové: stávkující nohy

Olympijská vítězka Špotákova si i přes suverénní výkon zachovala svůj osobitý nadhled. „Já ani nevím, kolik jsem to vlastně přesně hodila," prohlásila s úsměvem na rtech v hloučku novinářů. „Vůbec mi neběžely nohy, úplně jsem se plazila, teprve po nějaké době jsem se dostala do tempa. Ten poslední hod byl hodně upracovaný," prohlásila po slavnostním ceremoniálu Špotáková.

Z obklopení novinářů přešla plynule Špotáková do společnosti dětských lovců autogramů, kteří za oštěpařkou dorazili až na atletický ovál. „Jé, kdo po mně chtěl to startovní číslo," mávala Špotáková kusem papíru v ruce. „Tady ho máš," a malý klučina si rázem připadal jak v sedmém nebi.

Hlavní tribuna stadionu na Julisce se mezitím začala vyprazdňovat, pořadatelé odnášeli ze závodiště technické vybavení a vůně pečených klobás pomalu ztrácela na intenzitě. První vlaštovky ohlašující konec 16. ročníku Memoriálu Josefa Odložila už kroužily nad Juliskou. A davy spokojených a dobře pobavených diváků mířily vstříc další tlačenici v autobusu.

Foto: ČTK