První březnový víkend budou společně s Romanem Šebrlem největšími českými medailovými nadějemi na evropském halovém šampionátu v Birminghamu. Ještě před odjezdem však musel Tomáš Janků splnit slib, který dal své přítelkyni Kateřině Baďurové. Předat slíbený dárek za překonání českého rekordu ve skoku o tyči.
Kdy nápad s pyramidou růží vznikl?
Tomáš Janků: Vše se začalo rýsovat ve chvíli, kdy jsem viděl, že se Katka sportovně mění a začíná mít tréninkovou formu, která jí umožňuje atakovat rekord. Začali jsme se bavit o tom, že by za to nějaký dáreček mohl být, taková mimosoutěžní motivace. A Katka říkala, že by byla ráda, kdyby za každý centimetr nad čtyři metry měla kytičku. Tak jsem to vzal, ale začal jsem s počítáním od země.
Přijde podobný dárek i v případě, že český rekord překoná Tomáš?
Kateřina Baďurová: Zatím si nic nepřál, takže nevím. Prý ale začne vyjednávat. Takže příště už budu možná vědět.
Budete v odměnách za české rekordy Kateřiny pokračovat?
T. J.: Ne, tentokrát už ne... České rekordy jsou dál plně v Katčině režii. Ale vypsal jsem před novináři další prémii za světový rekord. Předpokládám, že to nebude tak brzo, takže si snad na to stihnu našetřit.
Bude to opět prémie v růžích?
T. J.: Myslím si, že pro ženu je květina nejkrásnější dárek, takže asi ano.
Když jsme u těch světových rekordů. Oba dva - jak v tyčce (501 cm), tak ve výšce (245 cm) - visí hodně vysoko. Věříte si na ně?
K. B.: Rozhodně ho v nejbližší době nikdo nepřekoná. Ani Jelena Isinbajevová už se zdaleka nepřibližuje k takovým výkonům, které skákala předtím. Je stabilně dvacet centimetrů pod rekordem.
T. J.: U nás a asi ani ve světě není nikdo, kdo by se mohl rekordnímu pokusu Javiera Sotomayora byť jen přiblížit. Možná někdo skočí v blízké době 240. Ale světový rekord je úplně někde jinde. I ze záběrů je vidět, že to je úplně jiný skok, než dnes skáčeme my.
Věříte, že jsou oba výkony čisté?
K. B.: To se vůbec nedá hodnotit. Pokud člověka nikdo nechytí, tak by se nad jeho výkony nemělo spekulovat.
T. J.: Já samozřejmě uznávám, že doping existuje. Ale hodnotit někoho jen podle toho, že to člověk sám nedokázal, je hodně zlý. Takže takovým typům hodnocení bych se raději vyhnul.
Který z vašich osobních rekordů je hodnotnější?
T. J.: Osobně si myslím, že ten Katky.
K. B.: Já bych to řekla obráceně, spíš ten Tomášův.
T. J.: Výkon Katky nehodnotím jen sportovně, vidím i tu obrovskou cestu, kterou Katka musela udělat, aby se k němu dostala. Pro Katku jako pro ženu bylo daleko těžší vydržet.
Chystáte útok na český rekord?
T. J.: Po Göteborgu a úspěšné zimě věřím, že bych ho mohl atakovat. To je ale jen první krok. Neznamená to, že budu mít možnost ho atakovat, a už vůbec ne, že ho budu atakovat úspěšně.
S jakými ambicemi tedy odjíždíte na halový evropský šampionát?
T. J.: Na takovou soutěž se odjíždí s tím, aby člověk uspěl. A když už mám doma nějaké medaile, tak se za úspěch počítá opět jenom medaile.
K. B.: Já bych hlavně chtěla postoupit do finále, ale bude to ale velmi těžké. Je pouze jedna kvalifikační skupina a v ní bude devětadvacet lidí. Soutěž se klidně může protáhnout až na šest hodin. Udržet se po takovou dobu v maximální výkonnosti bude velmi obtížné. Na postup do finále navíc bude potřeba skočit tak 445 centimetrů.
A když se podaří postoupit do finále, je medaile blízko...
K. B.: Tak to už se nedá říct vůbec. V hale jsou kvalifikace a finále během dvou dnů, což bude fyzicky velmi náročné. Uvidíme, kolik mi zbude sil.
Nepřemýšlela jste, že proto vynecháte víkendové mistrovství republiky?
K. B.: Já jsem tolik závodů v hale neměla, takže se těším, že si pořádně zaskáču. Navíc je příjemné, že nemusím přemýšlet o překonání limitu.
Tomáši, vaše pozice v týmu se změnila. Zatímco na ME v Göteborgu jste cestoval pod hrozbou ukončení kariéry (neúspěch ve Švédsku by znamenal ukončení smlouvy s Duklou), teď jste jedním z favoritů soutěže.
T.J.: To je takový úděl, ale já si to moc nepřipouštím. Odjíždím tam ze stejnými pocity jako na každou jinou velkou soutěž. Musím mít čistou hlavu, protože v Birminghamu se bude rozhodovat na každém pokusu. Jedna shozená laťka může znamenat konec šancí na medaili.
Působíte hodně uvolněně, jako by přišla vaše druhá skokanská míza. Nastal zlom právě v Göteborgu?
T. J.: Přesně tak. Každý sportovec se pohybuje v takových vlnách. Jednou se dostane na vysokou výkonnost a pak se na úspěšné vlně veze. Mně se to podařilo v roce 1999, ale velmi rychle jsem spadl a bylo strašně těžké se dostat zpět. Naštěstí se to podařilo a teď to funguje...
Jak moc vám může pomoci, že nebudete v sektoru osamoceni? V mužské výšce bude Česko reprezentovat ještě Svatoslav Ton, v ženské tyčce Pavla Hamáčková.
T. J.: Pro mě je Sváťa soupeř jako každý jiný a nezáleží na tom, jestli je z České republiky, nebo ne. Jedu na vrcholnou soutěž, a pokud chci uspět, musím porazit každého. Nekvalifikoval bych to tak, že si pomáháme. Každý musí jet na sebe. Jakékoliv odvedení pozornosti od vlastního výkonu se může vymstít.
K. B.: U nás je to stejné. Rivalita určitě musí být, protože každá chceme vyhrávat. Určitě si pomáháme v tréninku, ale na závodě není čas na nějaké kamarádění a vykecávání, každá chce skočit co nejlépe.
Takže spolupráce nefunguje, ani když jeden vypadne?
T. J.: To je samozřejmě jiná věc. Pokud vypadnu v kvalifikaci a Sváťa postoupí, tak ho všemožně podpořím.
Funguje rivalita pouze během závodu, nebo i mimo sportoviště?
T. J.: Rozhodně jenom v soutěži. Mezi některými sportovci přechází rivalita i do osobního života, ale to u nás nepřichází v úvahu.
Foto: Robert Sedmík a Jan Rein
