Potichu se mluvilo o šanci na medaili. Ladislav Prášil ji sice nezískal, ale potvrdil, že je ve třiadvaceti letech příslibem do budoucna. Český koulař obsadil ve finále mistrovství světa v Moskvě páté místo a i když věřil, že jeden pokus mu uletí za 21 metrů, byl se svou premiérou na vrcholné akci spokojen.
Věděl, že za medaili bude potřeba vrhnout koulí za 21 metrů. Jemu se to o dva centimetry nepovedlo. "Dva hody byly takový úplně do země. I trenér na mě mával, co to dělám. Nechytil jsem se. Myslel jsem, že aspoň jeden hod chytnu a poletí to trošku dál, ale neletělo. Co se dá dělat," pokrčil rameny, ale rozhodně nebyl zklamaný.
Větší formu cítil o tři dny dříve. I v kvalifikaci se mu náramně povedl hned první pokus. "To jsem se cítil dobře, v pátek jsem byl takový unavenější, jakoby to na mě všechno dolehlo. Ale je to dobrej výkon, jsem spokojený," ujistil. "Možná mi chyběla jiskra, větší dynamika. Nevyšel mi ideálně ani jeden pokus."
Byť má bronz z letošního halového ME v Göteborgu, v Moskvě byl poprvé na tak velké akci. Atmosféra na stadionu v den, kdy Rusové vybojovali dvě zlaté medaile, na něj ale vůbec nedolehla. "Nedělalo to se mnou nic. Díval jsem se na dálku, že Meňkov skočil hodně, to byl zážitek, jak lidi fandili," popisoval.
Koncentraci na jeho vlastní výkony to ale prý neovlivnilo. "Nic mě nerozptylovalo. Za to, že jsem házel blbě, si můžu sám a nikdo jinej," prohlásil druhý Evropan ve finále, který na pokusy porazil mimo jiné i dvojnásobného olympijského vítěze Tomasze Majewského z Polska.
"Mazáci házeli dobře"
Dřív zkoušel Prášil hrát fotbal, hokej nebo basketbal. Poprvé přišel v Olomouci na trénink ve čtrnácti letech jako žák. Od začátku se rychle zlepšoval a po dvou letech byl mezi nejlepšími Čechy. Uspěl by podle svého bývalého trenéra z Olomouce Viktora Znojila i v dalších sportech, rád má třeba box. "Má takovou sílu, že by mohl i ublížit," tvrdí Znojil.
Rodák ze Šternberka Prášil celé mládí musel do Olomouce dojíždět do školy i na trénink. Náročný život ho unavoval, měl problémy s kolenem, kvůli němuž i rok neběhal, příliš nerehabilitoval. Až příchod do pražské Dukly, kde má ideální tréninkové podmínky, ve dvaceti letech jeho talent vystřelil do světa.
Světoví koulaři už českého mladíka zaregistrovali. "Říkají mi, že jsem mladý, že to časem může být dobrý, že mám v sobě budoucnost," prozradil Prášil. Za rok, během něhož se dostal mezi elitu, se toho prý ale moc nezměnilo. "Snad jen ty závody Diamantové ligy, kam jsem jezdil," řekl.
Vyšší možná bude mít po závodu i sebevědomí. "Určitě to přidá. Jsou to pořád ti stejní koulaři, znám je, můžu se proto soustředit na sebe a nekoukat na někoho jiného, nerozptylovat se," uznal. "V pátek naházeli dobře, jsou to prostě staří mazáci," pokyvoval hlavou.
