Když tyčkařka Kateřina Baďurová napoprvé skočila český rekord 475 cm, zakřičela radostí ještě na žíněnce. Ale později, když věděla, že získala v Ósace stříbrnou medaili? Že je senzační vicemistryní světa? Že prohrála pouze s ruskou světovou rekordmankou Jelenou Isinbajevovou? Klid. Na ploše stadionu Nagai v Ósace jen seděla a čekala, až soutěž skončí, jako by se nechumelilo.
"Ona je introvert, ona si to prožívá vnitřně," povídal její trenér Boleslav Patera. Žádné gesto, žádná evidentní radost navenek. Zato její přítel výškař Tomáš Janků na pokoji hotelu Rihga Grand propustil uzdu svým emocím. "Zdemoloval prý radostí pokoj, asi nemáme dneska kde spát," usmívala se Baďurová.
ČTĚTE TAKÉ: První medaile pro Česko: tyčkařka Baďurová má stříbro!
Zase takový introvert prý ale není. "Radovala jsem se, ale přeci nebudu lítat po stadionu, když ještě závod neskončil," vysvětlovala nezvyklé chování. Ale co situace, kdy její soupeřky shodily 480 cm a ona měla jistotu, že se půjde postavit na stupně vítězů? "Přeci tam nebudu poskakovat a radovat se, když někdo shodil," odmítla.
Celou kariéru se vždy radovala hlavně uvnitř, v srdci. Trvalo však roky, než se na něm zacelily rány. Mnoho let její talent drtilo zranění, dva roky zpátky podstoupila komplikovanou operaci Achillovy šlachy, s níž měla vážné problémy. Chtěla končit, nebýt právě výškaře Janků, neměla by sílu se vrátit. "Je to pro mě velká satisfakce, jsem moc ráda, že jsem to nakonec překonala a vydržela," radovala se.
Byly to ale nervy. "Riskuj!" křikl na ni z tribuny kouč Patera, když skočila 460 cm a chtěla se pokoušet i o další postupnou výšku 465 cm. Vynechala, ale dostala se z rytmu, dlouho čekala. Pak nastalo drama, dva nezdařené pokusy a záchrana až třetím skokem. "Yes," zařval na tribuně kouč a tak mohutně se rozmáchl, že si do krve poranil prst. "Pak jsem ani nemohl mačkat tlačítka na kameře," vykládal s úsměvem.
Dnes ale oslava nebude. Janků totiž ve středu skáče finále výšky. "Takže to oslavíme až pak i s ním," věřila v úspěch svého milého Baďurová. "Tomáš je od přírody soutěživý typ, takže zítra bude chtít být lepší. To ale bude mít honičku," pousmál se jeho otec a kouč v jedné osobě Jan Janků. "Jo, něco takového říkal, že teď budeme soutěžit mezi sebou," smála se Baďurová.
Janků je vicemistrem Evropy z loňska, doma mají tedy dvě cenné stříbrné medaile. Stříbrné mají i auto. Nechtěli by si koupit radši zlaté? "Kdepak, mně se stříbrná líbí víc," odmítla tyčkařka. O medaili před kvalifikací ani před finále nemluvila. Teď už může. "Nemůžu, vždyť ji ještě nemám," usmívala se potutelně s tím, že vyhlášení je na programu až ve středu.
Kdysi k Isinbajevové vzhlížela. Letos je k ní už na dohled. "Ale ona je jinde než všichni ostatní. Ale my na sobě budeme samozřejmě pracovat," slíbila. Kdo by nechtěl být nejlepší... "Potom by nebylo potřeba tu atletiku dělat," prohlásila tyčkařka. Za český rekord 465 cm dostala v zimě stejný počet růží, za dnešní rekord se prý spokojí s třemi.
O své dojmy z dnešního finále se ale rozdělit nemůže. "Teď je toho na mě hrozně moc, jsem z toho trochu mimo," přiznala. Trochu mimo byl prý i její kouč, který dosud vychoval všechny tři české rekordmanky - vedle Baďurové i Danielu Bártovou a Pavlu Rybovou. "Je to zázrak, že se dokázala vrátit po tolika problémech," smekl před ní Patera.
Problémy jsou překonány a zapomenuty. A Baďurová má ve čtyřiadvaceti letech opět velkou motivaci pokračovat.
Foto: ČTK
