Obvykle vrhá koulí. „Metráček" sprintoval. A ne nejhůř

Ví to i ona sama - atletku Savannah Sanitoaovou si lze snadněji představit ve vrhačském kruhu, než v boji s gazelím krokem závodícími štíhlými sprinterkami. Jenže na atletickém šampionátu v Berlíně se dělo právě to druhé.

Ten rozdíl je na první pohled zřejmý: Savannah, zástupkyně Americké Samoy, má oproti svým novým sokyním minimálně o 20 kilogramů víc.

Aby ne, vždyť obvykle závodí ve vrhu koulí, hodu oštěpem a diskem. V těchto disciplínách se však na světový šampionát nedokázala kvalifikovat.

"Proto jsem přešla na dráhu a pustila se do tréninku, vysvětlovala 22letá studentka, jíž start v Berlíně umožnila divoká karta, kterou Mezinárodní atletická federace uděluje zástupcům zemí, kde atletika není na vysoké úrovni.

Její váhový handicap se pochopitelně projevil: v rozbězích na 100 metrů skončila na modrém tartanu berlínského Olympijského stadionu třetí od konce, na 59. místě. Jenže

Stovku zvládla za 14,23, o tři sekundy pomaleji než nejrychlejší žena rozběhů Američanka Carmelita Jeterová.

Přesto byla Sanitoaová spokojená. "Je vzrušující, když můžu běžet s nejlepšími sprinterkami na světě." A navíc - zkuste si představit, jak sprinterky s "vosími" pasy zápolí s oštěpem nebo diske. V těchto disciplínách by se Sanitoaová vysmála zase jim...  

Tři nejpomalejší sprinterky v Berlíně:

Tioiti Katutu (Kiribati)                    14,38 Robina Muqim Yaar (Afghánistán)   14,24 Savannah Sanitoa (Am. Samoa)     14,23

Navíc, závodnice z Americké Samoy nebyla v Berlíně na nejkratší sprinterské distanci nejhorší: ještě pomaleji běžely Yaarová z Afghánistánu a Katutuová z Kiribati.

U atletiky však Sanitoaová, jež u českých fanoušků může evokovat vzpomínky na film z atletického prostředí s názvem „Metráček". zůstane nejspíš jen rekreačně, plánuje totiž kariéru v americké armádě.

Foto: Reuters