Vlakem. Čeští atleti se rozhodli zvolit na v sobotu startující mistrovství světa v Berlíně pozemskou dopravu. I tak od nich čeští fanoušci čekají v německé metropoli nadpozemské výkony. Špotáková a spol. se ve čtvrtek ráno vydali do dějiště šampionátu, kde se pokusí urvat co nejvíce medailí.
"Takhle po ránu je to strašný. Nejsem člověk, který by se ráno probudil, hned otevřel pusu a nasadil úsměv... Je to pro mě složitější," řekla novinářům po příjezdu na pražské Nádraží Holešovice oštěpařka Barbora Špotáková.
Za svými kolegy dorazila taxíkem. "Přece jenom čtyři dny před závodem se tahat veřejnou dopravou, to by nešlo," prohlásila se svým typickým úsměvem. Její zhruba dvacetikilová bagáž by jí dala pořádně zabrat. Možná více než očekávané souboje s domácími Němkami.
Směr Berlín nabrala společně s výpravou v 8.40. Do cílové stanice dorazí zhruba hodinu a půl po poledni. Už před odletem měla Špotáková jasno o svých představách o ubytování na hotelu.
"Doufám, že budu mít singl. Snad se to podaří, jako v minulých letech. Jsem společenská, ale je lepší, když má člověk před velkým závodem klid sám na sebe a nemusí brát ohledy na někoho, s kým bydlí."
Cesta vlakem přitom pro ni není nic nového: "Jela jsem tak třeba na Zlatou tretru. A ještě, když jsem v minulém roce startovala v Zaragoze, tak jsem jela trasu Madrid - Zaragoza vlakem, který jel tři sta kilometrů v hodině. To byl parádní zážitek."
I přes brzkou ranní hodinu působila v útrobách holešovického nádraží svěže, na rozdíl od jiných. Třeba výškař Jaroslav Bába působil dost rozhozeně. Když se měl odebrat na peron, jako by nevěděl, kterým směrem se vydat. Nakonec trefil, i když s obtížemi.
To Špotáková podobné problémy neměla, dokonce se na cestu těšila: "Cestování vlakem mám ráda. Je to mnohem příjemnější než létání. Člověk se může projít, popovídat, s kým chce... Ve vlaku také není přetlak a nemusíte si pořád profukovat uši."
"Navíc nepřijdou turbulence. Ne že bych se bála, ale je to nepříjemné. Ve vlaku jsem prostě ve větší pohodě," pochvalovala si největší česká naděje na zlatou medaili.
Radost jí dělal i přistavený jídelní vůz, kam prý během jízdy také zavítá: "Přesně tak. Na pivko, na kávičku. Cokoliv."
Foto: Robert Sedmík
