Den českých atletů
Pohádka o smutku a radosti aneb Zlato se zavřenýma očima
27.08.2015 06:30 Původní zpráva
Smutek a radost. Dva pocity, které od pradávna provázejí sportovní klání. Česká atletika prožila ve středu během několika minut oba. Nejprve zklamání z neúspěchu oštěpaře Vítězslava Veselého a následné okamžiky euforie po zlatém závodě Zuzany Hejnové.
V soutěži oštěpařů se už dávno nebojuje o světové rekordy. Přesto letošní světové klání mužů s náčiním, které původně sloužilo k lovu potravy, poutá pozornost. Keňan Julius Yego hodí ve třetí sérii 92,72 metru. Nejdelší hod za posledních čtrnáct let. Jen Jan Železný v Edmotnonu zapíchl nástroj o osm centimetrů dál.
Naopak obhájce zlata Vítězslav Veselý trne. Třetím pokusem se sice zlepšil, ale stále čeká, jestli mu jeho 83 metrů a 13 centimetrů budou stačit alespoň na postup mezi osmičku nejlepších.
Čech je před posledními dvěma závodníky přesně na hraně. Jeden povedený hod a přijde konec. Egypťan El Sayed přešlápne. Ten ale Veselého ohrozit nemůže, je před ním. Zbývá Argentinec Toledo. Nervy pracují na plné obrátky, ale vše dopadne dobře. Zatím. Medaile je však pořád hodně vzdálená.
Nedostižný Yego, marný Veselý
Přetahují se o ni jiní. Chtějí zlato, jenže Yego je nedostižný. Sám už nehází. Čeká, jak si povedou ostatní. Fin Pitkämäki posílá oštěp do dáli, ale k devadesátimetrové hranici nedoletí. El Sayed znovu dvakrát přešlápne. A Veselý pokračuje v mizérii. Už od první série cítí, že je něco špatně. Úvodní pokus mu nevyšel, je rozhozený a nemůže se srovnat s rozběhem.
"Když jsem se rozběhl rychleji, už jsem se neorientoval. Po prvním pokusu mi najel do mozku nějaký program, všechno jsem doskakoval do pádu, což je známka toho, že jsem se bál přešlapu. A už se to vezlo. Všechny hody jsem skončil na držce a nechytil jsem ani jeden pokus," svěří se po závodě.
V momentě, kdy se rozeběhne k poslednímu hodu, stojí už vedle něj postavené překážky. Ani v jejich stínu ale Veselý smůlu neprolomí. Pokus si nenechá vůbec změřit. Není důvod, na nejlepší by stejně nestačil.
Před závodem si tolik věřil, snad i na osobní rekord. A teď? Nic. V nejlepším klání za poslední roky je pouhým pozorovatelem. Cítí prázdno. Není to smutek, jenž by zmítal jeho tělem. Ten prožívají jeho fanoušci, šampion odchází a bez emocí předává žezlo keňskému nástupci. "Nemám emoce, že by se mi chtělo brečet, neprožívám to. Prostě to tak skončilo, musím to tak vzít a za rok bude další šance," popisuje v mixzóně novinářům.
"Běžím pro zlato"
V útrobách stadionu mezitím vrcholí přípravy překážkářek. Úřadující šampionka Zuzana Hejnová přichází mezi soupeřky. Spatří, jak zoufale sedí. Snad strachy vyděšené, smířené s osudem. "To snad není možné, to musím vyhrát," řekne si.
A její pocit ještě zesílí nástup na dráhu. Jde dvacet metrů před ostatními. Mluvit o vyzývatelkách by bylo troufalé. Zbylá sedmička vypadá opravdu zkoušeně. "Jdou jako na popravu," hodnotí Hejnová.
Pohled na soupeřky jí dodá sebevědomí. A ještě jedna věc pomůže. Paradoxně je to pohled na výsledkovou tabuli závodu oštěpařů. Když nevidí Veselého na prvních třech místech, parťáka se jí zželí. Pomstí ho, rozhodne se. "Běžím pro zlato!"
Jenže jak poběží, sama neví. Probudila se s knedlíkem v krku. Nachlazení, které cítila už po semifinále, bylo čím dál horší. I tak hlásila: "Chtěla bych běžet za 53,50 sekundy, to by mělo na zlato stačit."
Se zdravím na štíru
Zdravotní problémy ji trápí už delší dobu. Loňskou sezonu po zlomenině nohy a bolestech v patě odpískala. V její návrat přestával věřit i kouč Dalibor Kupka. "Zranění bylo vleklé, vůbec jsem nevěděl, jestli se dá někdy ještě dohromady," přiznal.
A také sama závodnice neoplývala optimismem. "Byla jsem ráda, že můžu vůbec chodit, každou chvíli jsem stavěla a protahovala se," dodala.
Zlepšení nastalo loni na podzim, jenže ani letos na jaře po návratu na dráhu nezářila. Na domácím mistrovství Evropy v hale běžela osmistovku. Vypadla v rozběhu a nadávala si, že zvolila špatnou trať. Zlom přišel až v červenci na Diamantové lize v Paříži. Tam zvítězila. Byl to odraz do lepších dob.
Soupeřky odpadávají
Přesto je Kupka nervózní. Nepomohlo ani, že Hejnová suverénně ovládla semifinále, i když v cílové rovince šla téměř krokem. "Co soupeřky? Nešetřily se jen? A co Zuzka? Zvládne třetí běh ve čtyřech dnech?" honí se mu hlavou.
Pochyby padají už v první polovině trati. Nejprve na třetí překážce zakopne jedna z hlavních favoritek Jamajčanka Kaliese Spencerová. "O jednu méně," řekne si v duchu Hejnová a dál pokračuje ve strojovém tempu.
Zato Američanka Cassandra Tateová začne skvěle. Hned od startu vede. "Klidně ať je dva metry přede mnou, já musím začít pomalu. Na náběhu se závod nerozhoduje," vyhodnotí situaci Češka. A skutečně. Soupeřka nasazené tempo nevydrží a postupně odpadne.
Vyšperkovat to do Ria
Na páté překážce už Kupka ví, že je jeho svěřenkyně na dobré cestě. Na sedmé přebírá vedení. "Nesmím to pustit!" hecuje se Hejnová. A trenér se modlí, ať neškobrtne. Jedině vlastní neopatrnost ji teď může připravit o zlato.
Nestane se. Hejnová proběhne cílem jako první. "Jooooooooo!" vykřikne radostí a podvědomě zavře oči. Stejně jako před dvěma lety v Moskvě. A světe div se, čas, který chtěla běžet, skutečně zaběhla. Na setinu přesně.
"Víte, co to bylo za dřinu!" volá směrem k novinářům poté, co oběhne čestné kolečko. Pak už povídá v klidu. O minulosti, současnosti, ale i budoucnosti.
Té blízké... - "Teď chci hlavně vyhrát Curych," vysloví přání směrem k finále Diamantové ligy, které se běží už za týden. - ... i té vzdálenější. "Musím to vyšperkovat do Ria," touží po zlaté medaili také z nadcházející olympiády.
"Bude třeba víc zatrénovat. Ale musím být zdravá. Jakmile mě něco trápí, nejsem schopna trénovat a výsledky nejsou," uvědomuje si. S jejím výrokem souhlasí i Kupka. "Limit je jen zdraví, když vydrží a bude souvisle trénovat, může to být zase lepší," konstatuje trenér dvojnásobné mistryně světa.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.