Nad Helsinkami se střídaly intenzivní přeháňky s mrholením, na stadionu bylo sotva sedmnáct stupňů, ale pro Jiřinu Ptáčníkovou to byly zlaté podmínky. Česká tyčkařka využila nevlídného počasí k tomu, aby skočila jako jediná 460 centimetrů na první pokus a stala se mistryní Evropy. "Pršelo mi štěstí," radovala se po závodě. Podobné počasí by prý uvítala i na začátku srpna v Londýně.
Už v kvalifikaci byla suverénní, ale boj o postup do finále ji vysílil psychicky kvůli zmatkům při sčítání postupujících tyčkařek. Dnes to ale byla úplně jiná písnička. "Nebyla jsem nervózní, i když se mi v rozcvičení nedařilo a nic se mi nepovedlo. Hrozně jsem si to užívala, protože kvalifikace mě vyčerpala," přiznala po závodu.
Zatímco soupeřky se jen těžko srovnávaly s nečasem nad olympijským stadionem, Ptáčníková takové podmínky miluje. "Mám radši, když je chladněji, jak na začátku mrholilo, to bylo perfektní. Dneska to pro mě byly ideální podmínky," radovala se.
Když skočila 460 cm napoprvé, netušila, že bude mít medaili. Pak se ale pokazilo počasí. "Tím, že jsem to dala na první pokus, jsem měla hodně velkou kliku. Pak se rozpršelo, to nebylo nic hezkého," řekla. Když její soupeřky odpadávaly, tušila medaili. Už to ji uspokojilo. "Nádherný pocit," zasnila se. "Už mi bylo jedno, jestli bude zlatá nebo stříbrná," prohlásila.
Kvalifikační depresi zahnala smíchem a telefonáty od rodiny, přítele Petra Svobody, který je halovým mistrem Evropy nad krátkými překážkami, známých a kamarádů. "A filmy, filmy a filmy," usmívala se. Má ráda ty animované, na řadu přišly snímky Já padouch, Madagaskar či Doba ledová. "Takové, že člověk u toho nepřemýšlí, jenom se směje," vysvětlila.
Ideální bylo vše, tentokrát i rozhodčí
Při kvalifikaci jí ničil nervy kdekdo. I rozhodčí. Přesto jim přišla poděkovat. "Jeden z nich říkal, že má dceru, která skáče o tyči. Prý jí poví moje jméno, že to je ten správný atlet," vyprávěla. "Dneska byli rozhodčí úplně perfektní," změnila názor.
Všechno ale dnes ideální nebylo. Když bylo jasné, že vyhrála, chtěla slavit. Jenže nikdo v hledišti neměl vlajku, s níž by si oběhla vítězné kolečko. Vzala tedy batoh na záda a odešla. "No, vypadá to, jako bych vyhrála mítink a mám radost," pokrčila rameny. "Nevím, někde se stala chyba," povídala. Mrzelo ji to, ale drama z toho nedělala. "Neřeším, v Londýně si to pohlídám a užiju," naznačila, že chce medaili i z olympiády.
Ptáčníkovou často věci dojímají. Po kvalifikaci brečela únavou a psychickým vyčerpáním, nyní plakala štěstím. Už na ploše. A už teď se "netěší" na to, až jí budou hrát hymnu při vyhlašování vítězů. "Budu řvát jak malý dítě. Musím sehnat voděodolnou řasenku," plánovala s úsměvem. "Já řvu furt. Zklidňuje mně to nebo nabíjí, nevím," dodala.
Před letošní sezonou ji přitom trápilo zdraví, bolavá záda sice už pominula, ale pár týdnů před ME se potýkala se zraněným zápěstím. "Dneska jsem to hodně cítila. Ale věděla jsem, že bych se mohla poprat o jednu z medailí, tak jsem nad tím nepřemýšlela. Ale že to bude zlatá, ..." přivřela oči.
Až do olympijských her však s poškozeným kloubním pouzdrem na ruce nic dělat nebude. "Nemá cenu to dráždit. Odskákala jsem to, předvedla jsem dobrý výkon. Ne, na zápěstí mi nikdo do olympiády nesáhne," měla jasno. Věří, že by i na olympiádě mohla dosáhnout na některý z cenných kovů, i když tam bude větší konkurence. "Když bude pršet, tak si to zase užiju," podívala se s úsměvem k zatažené obloze.
