Česká atletika je opět o jeden světový klenot chudší. Konec aktivní kariéry ve středu oznámila třiatřicetiletá královna běžecké osmistovky Ludmila Formanová. Hrdinka světových šampionátů z roku 1999 odůvodnila své rozhodnutí vleklými zdravotními problémy.
Že v Lídě Formanové roste české atletice velká světová hvězda, bylo jasné již v roce 1993. Juniorské mistrovství světa tehdy hostil španělský San Sebastian a diváci mohli poprvé naplno ocenit, jak drobounká rodačka z Čáslavi poráží s velkým přehledem celé startovní pole.
Již tehdy stála po jejím boku trenérka z nejpovolanějších – světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová. Netajila se cílem, že chce právě z této drobounké dívky vychovat další světovou šampionku. A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1998 vyhrála čtyřiadvacetiletá Formanová halové mistrovství Evropy.
Životní sezona Formanové však přišla až o rok později, když senzačně ovládla světové půlkařské klání v hale (v Maebashi) i pod otevřeným nebem (v Seville). Souboje maličké české závodnice s muskulaturní mosambickou vytrvalkyní Marií de Lourdes Mutolaovou zvedaly tehdy diváky ze sedadel na všech velkých světových mítincích. Třebaže asi častěji vítězila africká gazela, obě nejcennější medaile roku putovaly po nádherných výkonech do Čech.
Na olympiádu v Sydney odjížděla Formanová jako jedna z velkých favoritek na zlato. Jenže přišel šok. Problémy s bolavým kotníkem ukončily medailové naděje už v rozbězích. „Nevadí, jsi teprve na začátku. Tvoje šance přijde příště,“ utěšovali jí tehdy kolegové z reprezentace. Jenže nepřišly.
Následných šest let vystihuje jeden dlouhý chorobopis. S pouzdrem šlachy na levém kotníku musela na operaci, pak ji postihl zánět v pravém tříslu a přišla o celou následující sezonu. V roce 2002 se na dráhu vrátila pro čtvrté místo na mistrovství Evropy v Mnichově, ale po sezoně absolvovala další chirurgický zákrok kvůli odstranění kostních úlomků z pravé holeně. Pak se ozvala záda a po operaci vyhřezlé ploténky ji čekala další nucená pauza.
Chtěla se vrátit na olympijské hry v Aténách, ale velká bolest způsobená ostruhou na patě jí účast nedovolila. Pak si pořídila rodinu, v září 2005 se jí narodil syn Petr. Po mateřské pauze se rozhodla v závodění pokračovat, ale únorové svalové zranění nakonec udělalo za její kariérou definitivní tečku.
Olympijský sen však žil dál. „Proto ještě dál zvažuju a nechci konec unáhlit. Já jsem na olympiády neměla moc štěstí,“ řekla ještě před několika týdny pro iDNES. Moc toužila rozloučit se obdobně ve velkém stylu jako Kateřina Neumannová. „Bylo by to krásné. Často jsme se o tom s Katkou bavily,“ přiznává.
Druhý květnový den však řekla definitivně dost. Před světovými ovály vyhrál dvouletý syn Péťa. Minimálně rok, než půjde do školky, se chce věnovat pouze jemu. Až poté možná nastoupí ve stopách svého velkého vzoru Jarmily Kratochvílové a začne se stopkami v ruce vychovávat další světovou šampiónku.
Foto: archiv
