Špotáková: Nejsem přece žádná hvězda!

Na Zlaté tretře získala pro Česko jediné vítězství, přesto mnoho fanoušků čekalo víc. Po svém úspěchu se Barbora Špotáková v exkluzivním rozhovoru pro TÝDEN.CZ rozpovídala o tlaku ze strany fanoušků i médií. Všem dokonce poslala vzkaz: "Buďte, prosím, trpěliví. Ten tlak je obrovský."

K TÉMATU: Jediné české vítězství si připsala Špotáková

Barboro, spousta lidí ve vás vidí budoucí olympijskou vítězku, jak to vnímáte vy?

Tohle mi zrovna přijde dost zvláštní. Stačí jeden špatný hod, začne vás bolet loket, a náhle můžete mít dlouhodobé problémy, které všechno zničí. Říkat proto o někom dva roky dopředu, že bude olympijský vítěz, je prostě bláznovina.

Sportovci se ale běžně na olympiádu dva roky připravují, plánují a počítají, s jakým úspěchem by mohli přijet…

Samozřejmě, ale každý si musí uvědomit, že postupuju po kouscích. Jdu opravdu od závodu k závodu.

Cítíte, že na vás fanoušci i média vytvářejí tlak?

Ano. Je to naprosto šílené, ten tlak je opravdu velký! Třeba dneska. Bylo tady představení hvězd, kterého jsem se také účastnila. Ale já přece zatím žádná hvězda nejsem! Všichni to tlačí, že budu olympijská vítězka. Jedu s Romanem Šebrlem v autě oslavnou jízdu kolem diváků, ale přitom se s ním absolutně nemůžu rovnat. Je to všechno uměle vyhnané.

Čím si to vysvětlujete?

Novináři si prostě našli „oběť“, protože si myslí, že udělám úspěch na olympiádě, ale to je přece tak ve hvězdách…

Chápu to správně, že se vlastně dopředu bojíte, že to na olympiádě nevyjde, a celý národ si pak bude říkat: tahle to přece měla vyhrát, proč se to nepovedlo?

Přesně tak. Média logicky ovlivňují názory lidí, i když jsou jejich informace mnohdy zkreslené.

Například?

Třeba na Odložilově memoriálu. Médii proběhlo, jak organizátoři udělali všechno proto, abych hodila český rekord, a přitom to tak úplně pravda nebyla. Kvůli kamerám se třeba závod dělal z druhé strany, než jsem já chtěla. Ale to už samozřejmě nikdo neví. A takových věcí je spoustu.

Teď máte možnost sama beze změn říct čtenářům něco, čím jejich názor sama ovlivníte...

Chtěla bych, aby chápali, jak to chodí. To, že sportovec musí postupovat po krůčkách a že čekat od někoho jistý úspěch za dlouhé dva roky je šílenost. Chci být trpělivá, protože podle mě je to u vrcholového sportovce rozhodně nejdůležitější vlastnost.

Kolik byste v budoucnu ráda hodila, máte nějakou vysněnou metu?

Tak u nás žen je ta hranice jasná - 70 metrů. A ono to koneckonců není zas tak daleko, takže tohle je moje meta.

Daleko to není, ale na druhou stranu je u téhle hranice už dost těžké, zlepšit se byť o deset centimetrů…

Tak to rozhodně, ale není to nemožné. Letos to opět hodila Christina Obergföllová. Pozorovala jsem ji, vím, jak háže, a vidím, že to prostě jde. Tak se mi snad jednou podaří něco podobného. Hodně lidí mi předpovídá, že můžu házet strašně daleko, protože mám velké rezervy. Říkají mi to velcí odborníci na oštěp a to se taky poslouchá tak zvláštně, je to prostě velký tlak.

A jsme zase u tlaku. Jak se s ním vyrovnáváte?

Hodně trénuju. Snažím se spolupracovat s Honzou Železným a taky budu klást důraz na fyzičku, kterou piluji se svým trenérem. A obecně chci zkrátka sbírat podněty od zkušenějších kolegů, protože tím oštěpem přece jen nehážu tak dlouho…

Foto: Robert Sedmík