Špotáková: Plaché Abakumovové se nejvíc líbily matrjošky
05.09.2008 06:00 Rozhovor
V pátek se olympijská vítězka Barbora Špotáková konečně vrátí domů. Na nabitém mítinku se v rodném Jablonci utká i se svými největšími soupeřkami Ruskou Abakumovovou a Němkou Obergföllovou. Rivalitu a nenávist však mezi nimi nehledejte. Ve středu zašly společně na prohlídku Prahy a poté na pivo do restaurace U Pinkasů.
Ve vyhlídkách do pátečního závodu je Špotáková spíše opatrná. Uvědomuje si ztrátu motivace i únavu. Zároveň věří, že ji Jablonečtí vyhecují k mnohem lepšímu výkonu než jaký předvedla 2. září v Lausanne, kde skončila čtvrtá.
ČTĚTE TAKÉ: Zlatá Špotáková: Domácí prostředí do mě vlije novou krev
Abakumovová vrátila Špotákové porážku z olympiády
Jaké to pro vás bylo, když vás poprvé v Lausanne představili jako olympijskou vítězku?
No, to bylo teda příjemné, bylo tam hodně lidí. Člověk si všechno více uvědomuje.
Chtěl se tam s vámi někdo vyfotit jako s olympijskou vítězkou?
Nechtěl a byla jsem za to ráda. Vlastně ano, nějaké děti, když jsme byli fandit Tomášovi Janků.
Stihla jste se už po olympiádě pořádně vyspat?
Tak v Lausanne se mi třeba spalo špatně. Spaní je základ. Když nespím dobře, tak to prostě nejde.
Čím to, že se vám tam nepodařilo navázat na výkony z olympiády?
Kdo čekal světový rekord hned po olympiádě, tak nerozumí atletice. Mne osobně to vůbec nepřekvapilo.
Jak se cítíte před pátečním závodem na domácí půdě?
Abych pravdu řekla, tak blbě. Na druhou stranu jsou subjektivní pocity často matoucí. Jablonecké prostředí mi určitě pomůže.
Čekala jste, že se tady sejde tolik známých oštěpařek?
Vůbec ne. Musím holkám poděkovat. Daly jsme dohromady skvělou partu. Už jak mi přály na olympiádě k vítěznému hodu, bylo skvělé. Navíc jsme se ve středu prošly společně po Praze. Sice každá mluvila jinou řečí, což bylo legrační, ale bylo to fajn. V Jablonci bude závodit pět nejlepších oštěpařek olympiády. To letos na žádném jiném mítinku nebylo. Takže spokojená rozhodně jsem.
Co si doma před přáteli hodit nový osobák?
Nevím, v Jablonci je zvláštní sektor. Nikdo tam nikdy neházel, záleží na tom, jak bude foukat. Těch faktorů je spousta.
Kdy jste naposledy závodila v Jablonci?
To už je strašně dávno, snad někdy v šesté třídě. A pak ještě v roce 2001 na mistrovství republiky. Tehdy jsem nehodila o dva centimetry limit na mistrovství Evropy do 22 let a skončila druhá. Ani mi nedali divokou kartu, což mě hodně zklamalo. Potom jsem se sbalila a raději zmizela do Ameriky, abych nad tím pořád nepřemýšlela.
Vypadá to, že s Obergföllovou, vaší velkou rivalkou, jste se spřátelila.
Určitě. Jezdíme spolu už tři roky na závody. Jednou vyhraje jedna, podruhé ta druhá, člověk si uvědomí, že nemůže vyhrávat pokaždé.
Takže psychologická válka v kvalifikaci na pekingské finále je už passé?
To byl velký závod a v takových chce každý uspět a každý na to má svou metodu. Někdo si přetáhne kapuci přes hlavu a s nikým se nebaví. Přeci jen se nejde s každým kamarádíčkovat před největším závodem za poslední čtyři roky.
Doneslo se k Abakumovové, co jste říkala o Rusech? Nevyčítá vám to?
Ne, vůbec. Ani nevím, jestli to zaznamenala. Navíc to jsou přeci fakta, která jsou naštěstí za námi.
Poznaly jste se lépe při procházce Prahou?
Ona je docela fajn, akorát moc nemluví anglicky. Ale matrjošky ve výloze každého obchodu pro turisty se jí moc líbily.
Takže jste si spolu popovídaly anglicky.
Snažila se, ale je trochu plachá.
Pak jste do ní U Pinkasů nalila pivo a hned to šlo.
No jasně. Hlavně bylo dobrý, když Neriusová jako stará východňačka (oštěpařka Steffi Neriusová pochází z východního Německa, pozn. aut.) zavzpomínala na svoje mladá léta s ruštinou (smích).
Bylo z vaší návštěvy pořádné pozdvižení?
Bylo tam úplně plno, museli nám dát VIP stůl, který jediný byl volný. Ale naštěstí jsme moc pozornosti nevzbudily.
Jak se těšíte, až ve Stuttgartu odhodíte šestý, a tím i poslední pokus v sezoně?
Tam jsou jen čtyři hody. Těším se, sezona je dlouhá, ale hlavní je, aby to byl dobrý pokus.
Takže jednasedmdesát metrů posledním hodem?
Ne, ve Stuttgartu většinou házím nejvíc tím prvním.
Co plánujete po Stuttgartu?
Nejdříve si zahraji fotbal s Duklou. Navíc si musím udělat něco do školy a 25. září mě čeká večeře s prezidentem Klausem. O den později jedu na vrhačské závody do Domažlic a pak už mizím na dovolenou.
Půjdete si po sezoně zazpívat na koncert se Třemi sestrami?
No určitě. V září sice budou mít pauzu, ale potom s nimi vyrazím. Oni už jsou taková součást mého života.
A zazpíváte si písničku Čtvrtá sestra? (Píseň o olympijském vítězství Barbory Špotákové - pozn. red.)
No jasně. Ona to není zas tak těžká písnička (smích).
Foto: ČTK, Reuters
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.