Nevymlouvala se
Takovou ťafku jsem nepotřebovala, hodnotila uslzená Špotáková

Vyzkoušela tři druhy rozběhů, měnila oštěpy, testovala klid na stadionu i roztleskávání lidí, snažila se nabudit. Oštěpařka Barbora Špotáková však nenašla recept, jak zlomit marnou snahu obhájit titul na mistrovství Evropy v Amsterodamu. Po pátém místě byla psychicky na dně, protože v minulých týdnech už se zdálo, že se po zlomenině nohy usadila znovu ve špičce.

Když si v březnu přivodila vážné zranění, s jejím útokem na třetí olympijské zlato v řadě to vypadalo zle. Přesto bojovala, připravovala se, ale nemohla běhat. Na mistrovství republiky v Táboře před třemi týdny dokázala hodit nejlepší výkon roku na světě 66,87 metru a naladila se na pozitivní notu. V sobotu ale přišla po finále mezi novináře zlomená.

"Nechci to v tomhle rozpoložení moc hodnotit, je to dost těžké," řekla smutně. "Určitě by bylo příjemnější po těch peripetiích zažít nějaký úspěch, než dostat takovou ťafku," prohlásila a jen stěží schovávala slzy. "Zkoušela jsem furt něco měnit, ale komu není rady, tomu není pomoci. Nebyl můj den, vymlouvat se na nic nebudu."

Rozběh, to byl v sobotu její problém. Tři měsíce totiž nemohla běhat a tudíž i házet z rychlosti. První letošní závod po zranění absolvovala dokonce skoro z chůze a přeskoku, naplno běžela až v Táboře a při kvalifikaci v Amsterodamu a při obou závodech hodila daleko. Jenomže tentokrát na Olympijském stadionu foukal vítr do zad a Špotáková byla moc rychlá.

"Hnalo mě to dopředu. Já jsem zvyklá letos házet z takových polorozběhů, v poloviční rychlosti a najednou zafouká do zad a je to úplně jiný. To jsem nezvládala. V rychlosti jsem letos vůbec neházela, jen z nějakých podskoků, to pak nejde," uvedla oštěpařka.

Dlouho zvažovala, jestli do Amsterodamu vůbec pojede. Nejdřív ujistila, že určitě ne. Když se jí zahojila zlomená noha, zjistila, že potřebuje závodit. Změnila názor. V aktuálním psychickém rozpoložení ale nechtěla hodnotit, jestli to bylo dobré rozhodnutí. "To zhodnotím po konci sezony," prohlásila.

Těšit ji může skutečnost, že si před Riem alespoň vyzkoušela dva závody ve třech dnech. "Jestli mě to nesejme, což snad ne," uvedla. "Po těch peripetiích by byl rozhodně víc nakopávající nějaký úspěch než taková kudla do zad. To vás srazí dolů. Tři měsíce jsem byla špatná, a když jsem konečně začala věřit, tak tohle. To je na prd," řekla.

Do jejího olympijské závodu zbývá ještě pět týdnů. Špotáková nechce dohánět běžecké manko v tréninku, potřebuje se srovnat hlavně psychicky a víc si věřit. A házet z plného rozběhu. Čeká ji ještě mítink Diamantové ligy v Monte Carlu, podle trenéra Rudolfa Černého možná ještě najdou nějaký menší závod.

"Fyzicky se cítím dobře, tak uvidíme," řekla s tím, že nemoc po závodu v Táboře se na ní neprojevila. "Třeba si na té 'Diamantovce' zlepším náladu. Určitě se na to nevykašlu, to v žádném případě. Potřebuju házet, závodit. Je dobré, že můžu, že mě nic nebolí, nemám se na co vymlouvat," dodala světová rekordmanka.