Usain Bolt, legenda, kterou nezastavila skolióza ani děvčata

"Teď už jsem legenda," prohlásil v roce 2012 Usain Bolt po obhájení zlaté olympijské medaile na sto i dvousetmetrové trati. "Ještě si musíš počkat," zněla odpověď předsedy Mezinárodního olympijského výboru. Teď by se nenašel nikdo, kdo by jamajského sprintera za světovou legendu atletiky nepovažoval.

Loučil se v slzách a podepírán svými kolegy. Svým příznivcům nestačil ani říct ahoj. Když ho na mistrovství světa, kde nevyhrál ani jeden závod, odváděli z oválu kvůli problému se svalem, nebylo člověka, kterému by Usaina Bolta nebylo líto. Zasloužil si jiné rozloučení. Zasloužil si čestné kolečko, ne potlesk kulhajícímu závodníkovi.

Mladý Jamajčan poprvé zazářil na juniorském mistrovství světa v Kingstonu. Před domácím publikem se chystal na závod na 200 m. Byl tak nervózní, že si obul tretry opačně. Všichni od něj očekávali medaili. V tu chvíli si řekl, proč by vlastně měl být nervózní.

Zbavit se nervů se mu očividně podařilo. Ve svých patnácti letech porazil devatenáctileté soupeře. Zrod sprinterského velikána právě započal. Stal se nejmladším juniorským mistrem světa ve sprintu v atletické historii.

Kdo by to do něj ale na první pohled řekl? Sto devadesát pět centimetrů vysoká hromada svalů a je nejrychlejší na světě. To je zhruba o deset centimetrů více, než by měla mít ideální atletická postava.

Nezastavila ho ani skolióza, vrozená vada zad. Vytyčil si cíl a nic mu nesmělo stát v cestě. Jeho manažer Ricky Simms dokonce přirovnal jeho pohyby ke gepardovi a nazval ho přírodním úkazem.

U svého prvního sportu, kriketu, dlouho nezůstal. "Nějak se stalo, že jsem běhal rychle. Takže se řeklo, zkus atletiku. T tak jsem zkusil atletiku, a protože to bylo jednoduché a já jsem vyhrával, tak jsem v tom pokračoval," vzpomínal Bolt na své atletické začátky. A aby mu jeho rychlost nestoupla do hlavy, nikdo mu neukazoval časy.

Po úspěchu na juniorském MS přišel výsledkový výpadek. Mluvilo se o Boltových zálibách mimo atletický ovál. Party, dívky, užíval si života. Teď už nikdo nezjistí, jestli to byly ty pravé důvody jeho následných zranění a matných výkonů. Vše skončilo až v roce 2007.

Mistrovství světa v Ósace a zlomový okamžik v kariéře Usaina Bolta. Na dvousetmetrové trati vybojoval stříbro a z ničeho nic se stal žhavým kandidátem na medaili na rychle se blížící olympiádě.

Finále na sto metrů - a z vysokého Jamajčana se stal miláček všech fanoušků. Posledních deset metrů už slavil vítězství a jen vyklusával, přesto na světelné tabuli svítil čas 9,69 a písmena WR. Světový rekord s vypuštěným závěrem. Tento dvaadvacetiletý mladík ještě neřekl poslední slovo, tvrdili experti.

A měli pravdu. Na stejné olympiádě vyhrál ještě závod na 200 metrů a štafetu 4x100.

O zlato ze štafety později kvůli dopingu Nesta Cartera přišel, přesto mu pořadatelé dali na krk dohromady devět zlatých olympijských medailí. Včetně té ze štafety.

Dnes už "pouze" osminásobný olympijský vítěz může vzpomínat, které z her byly nejlepší. Ty v Pekingu, Londýně, nebo snad poslední v Riu de Janeiro? Od roku 2009 nikdo nezaběhl rychleji nejkratší tratě. Jako prvnímu se mu podařilo držet oba světové rekordy. Jak na 100 metrů, tak na 200. S časy 9,58 a 19,19. Jak dlouho bude ještě vedle těchto časů zobrazena jamajská vlajka?

Atletika nemá v současné době běžce, který by je mohl překonat. Ani v době, kdy už neběhá Usain Bolt a oficiálně není nejrychlejším mužem planety. Na mistrovství světa v Londýně to měla být one man show jednoho muže, loučící se legendy v černo-žluto-zelené kombinéze.

Do dvousetmetrového závodu nenastoupil. Finále na 100 metrů a první velká prohra Bolta na světové scéně. Čas 9,95 dokonce nestačil ani na stříbro. O setinu rychlejší byl Američan Coleman, největší sprinterský talent, a celý závod vyhrál Justin Gatlin. Ten je ale opět obviněn z dopingu a nikdo neví, jestli nebude diskvalifikován. Dvanáctou zlatou medaili z MS ale nezíská ani v případě diskvalifikace jeho největšího rivala.

Loučení Bolta mělo být velkolepé. Mělo jít o poslední souboj mezi Boltem, Amerikou a zbytkem světa. Jamajka se při třetí předávce drží špičky. Bolt vybíhá, po pár metrech v bolestech padá na zem a na tartan padají první slzy nejlepšího sprintera.

Některé Angličany ani nezajímá, že jejich kvarteto senzačně předběhlo Ameriku. Ani to, že malí Japonci slaví bronz. Oči diváků i hledáčky kamer směřují na plačícího atleta ležícího pár metrů před cílovou čárou. Usain Bolt nedokončil poslední závod kariéry.

Se svými kolegy z jamajského týmu kulhá do cíle. Stadion mu tleská, on jim nemává, nestřílí z luku. Není to ten showman, kterého všichni znají. Smutné loučení legendy. A mezi sprintery to na nastupujícího hrdinu nikde nevypadá. Maximálně na Američana Colemana. Dokáže si ale získat srdce fanoušků stejně jako Usain?

Ten si totiž nezískal lásku pouze atletických fanoušků, ale i těch fotbalových. On sám je velkým příznivcem nejpopulárnějšího sportu světa a rád by si někdy zahrál na vrcholové úrovni. Je ale jasné, že takovou slávu jako na atletickém oválu už nezíská. To se možná nepovede už nikomu.