Čtvrtkař Jiří Vojtík v pátek prožil rozporuplný večer. Přestože v semifinále doběhl na nepostupovém čtvrtém místě, diskvalifikace Itala Barberiho jej opět posunula mezi elitní šestku, jež se měla v sobotu postavit na start velkého finále. Následně italský protest však opět znamenal redukci pořadí do původní podoby a konec Vojtíkových šancí na medaili.
Chvíli jste byl blízko největšímu úspěchu kariéry. Jak jste dramatické okamžiky prožíval?
Je to zvláštní. Nejprve přišla překvapivá naděje, že poběžím ve finále, a za dvě hodiny opět lehké zklamání, že je všechno jinak. Ale nedělám z toho žádnou vědu. Být při prvním startu na této trati osmý na evropském šampionátu je krásné.
Viděl jste prohřešek Itala Barberiho?
Neviděl. Já vlastně vůbec nevím, čím se měl provinit, takže se k tomu nemohu vyjadřovat.
Zhruba před hodinou vydala jury konečný verdikt, ve kterém zamítla české odvolání. Doufal jste, že uspějete?
První zpráva byla, že vyšlápl v zatáčce. To by mělo být nekompromisní. Říkal jsem si, že pokud to někdo viděl, tak je to jasné. Musím ale věřit, že jury rozhodla správně. Je to sport.
Připravoval jste se od rána na případný závod?
Moc jsem tomu nevěřil, protože to většinou jury projednává dost důkladně a odvolání většinou zamítá. Už jsem něco podobného zažil i na olympiádě. Takže jsem se ani moc nepřipravoval. Ne teda, že bych šel někam do baru, ale moc jsem s tím nepočítal.
Z vašich vyjádření po závodě se zdálo, že už byste snad finále neběžel. Rozběh i semináře vzaly hodně sil...
Byla to pro mě první velká zkušenost s takhle dlouhou tratí. Do zimy jsem běhal jen stovku a dvoustovku, takže to bylo hodně znát. Ale finále bych rozhodně běžel rád.
Před šampionátem jste říkal, že byste chtěl v létě kombinovat závody na čtyři sta a dvě stě metrů. Nepřehodnotil jste toto rozhodnutí?
Běhat se to dá, ale musím si to ještě zažít. V létě rozhodně vyzkouším obě dvě tratě. Zatím ale nevím, v jakém poměru je budu kombinovat.
Foto: atletika.cz
