Zuzana Hejnová: Vím, kdo nemůže vyhrát

31. 3. 2016 16:00
Mohla být možná průměrnou klavíristkou, ale Zuzana Hejnová si vybrala špičkovou atletiku.
Mohla být možná průměrnou klavíristkou, ale Zuzana Hejnová si vybrala špičkovou atletiku.

Mohla být možná průměrnou klavíristkou, ale Zuzana Hejnová si vybrala špičkovou atletiku. I životem běží na sto procent, nezastavuje. Na obzoru se kromě olympiády v brazilském Riu zároveň rýsuje konec kariéry a doba, v níž čtyři sta metrů překážek už nikdy nebude sprintovat naplno.

Text: Olga Procházková

Jak se cítíte těsně před závodním startem?

S přibývajícím věkem je to lepší a lepší. Dřív jsem dost trpěla trémou, ale poslední roky se cítím mnohem lépe.

Nastal v minulosti okamžik, kdy se to výrazně zlomilo k lepšímu?

Rozhodně. V roce 2012 po mistrovství Evropy v Helsinkách, kde jsem běžela jako favoritka, ale skončila jsem až čtvrtá. Z toho jsem byla opravdu hodně špatná. Věděla jsem, že takhle dál nechci, že mě to takhle nebaví a musím udělat zásadní změnu, nebo skončím. Ten pocit, že pro úspěch dřu na maximum, ale marně, byl hrozně frustrující. Zároveň mě týž rok čekala ještě olympiáda v Londýně a věděla jsem, že se musím vzpamatovat. Začala jsem pracovat na psychice, chodit na reiki, věnovala jsem se energiím a podobně. Změnila jsem trenéra. Na olympiádě jsem pak získala bronz a od té doby jsem jiná, závody prožívám ve větším klidu.

Bylo těžké opustit trenérku? Vedla vás, trávily jste spolu spoustu času, cestovaly
po světě a najednou jste řekla: promiň, už s tebou nechci spolupracovat.

Určitě, bylo to těžké. U bývalé trenérky jsem byla sedm nebo osm let, od doby, co jsem přišla do Prahy ve třeťáku na střední škole. Znaly jsme se opravdu dobře, i s rodinou se znala. Ale postupem času mi připadalo, že míra toho, co si můžeme vzájemně dát, se vyčerpala a že potřebuju něco nového.

Se současným trenérem Daliborem Kupkou řešíte svou závodní psychiku, naladění?

Ne, není to třeba, jsem v pohodě. Trenér je v atletice jenom na fyzičku. Další okolnosti, nejen psychické ladění, ale například také rehabilitace či regenerace, jsou individuální záležitostí závodníka. V atletice to tak chodí. Nemáme kolem sebe tým, který by s námi všude jezdil, jako ho mají například tenisté. V Dukle působí oddílový fyzioterapeut, ten funguje na soustředěních, a když jsem v Praze, mám svého fyzioterapeuta. Fyzioterapeut se mnou jezdí skoro všude, pokud nejde o jedno- či dvoudenní závody, kam jezdím jen s trenérem nebo sama.

V hokeji nebo tenise je vliv psychiky na výkon sportovce evidentní. Je důležitá i v disciplíně, kde musíte, zjednodušeně řečeno, jen rychle běžet?

Hlava hraje velkou roli. Zažila jsem to, když jsem nebyla v pohodě nebo jsem měla velkou trému, neprodala jsem, co ve mně bylo. Teď jsem psychicky v klidu. A vidím na soupeřkách, jak jsou na tom ony. Na některých je znát, že když mě spatří - a vědí, že jsem favoritka -, vnitřně závod vlastně vzdají. V tu chvíli vím, že nemůžou vyhrát.

Čtěte Interview.*Jaká vládne atmosféra mezi běžkyněmi? 

*Taktizuje během závodů?

*Kdy se stává exhibicionistkou?

*Proč ji nepřekvapil ruský dopingový skandál?

*Co si myslí o spekulacích o dopingu Heleny Fibingerové? 

*Jak zvládá udržovat dlouholetý vztah s přítelem Honzou?

ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ MAGAZÍNU INTERVIEW.

Další čtení

ilustrační foto

Novináři se zastali Rychlíkové. Čelí nenávisti za odhalení Turka jako násilníka

Domácí
11. 7. 2025
ilustrační foto

S montéry se zlomilo rameno plošiny. Jeden zemřel, druhý je těžce zraněný

Domácí
11. 7. 2025

Hudba, příběhy a nový singl: Zea zazpívala na talk show ve Varech

Kultura
11. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ