Říkají, že v oblacích jsou jenom na návštěvě. Když ale nastartují své superrychlé stroje, stávají se vládci nebes. Martin Šonka a Petr Kopfstein stihli před prahem čtyřicítky posbírat kilogramy cenných kovů v letecké akrobacii. Už druhým rokem jsou navíc rivalové v letecké formuli 1 - prestižní sérii Red Bull Air Race. Martin v jednom z letošních závodů slavil první vítězství.
Lidé začali chtít létat, protože je fascinoval let ptáků. Je nějaký, ke kterému byste své létání přirovnali?
Petr Kopfstein: Já miluju dráčka Bezzubku z animované pohádky Jak vycvičit draka. Kouká na ni můj syn. Jestli bych měl létat něčím jiným než letadlem, chtěl bych si osedlat Bezzubku.
Martin Šonka: Když jsem byl malý a četl Čtyřlístek, zdálo se mi, že létám na vážce. Nebo že se rozběhnu a ve vzduchu plavu prsa. S ptáky jsem si to ale nikdy nespojoval. Prostě se mi líbil pocit být vysoko nad zemí.
Kdy vám přestalo stačit létat jen rovně a v klidu, ale toužili jste se pouštět střemhlav, stříhat zatáčky a dělat výkruty?
Martin: Hned při základním výcviku na kluzácích. Při vybírání vývrtek jsem zjistil, že se mi to líbí nejvíc. Bavilo mě, když se letadlo vrtělo ve vzduchu.
Petr: Už můj první seznamovací let byl akrobatický. Ptal jsem se, jaké to je, a instruktor mi řekl, ať si přitáhnu pás a jdeme na to. Nevěděl jsem, kde je nahoře a kde dole, kde je východ a západ. Byl jsem fascinovaný.
Martine, když jsme se spolu bavili dříve, říkal jste mi, že v oblacích jste jenom na návštěvě. Už se tam cítíte jako doma?
Martin: Cítím se tam bezpečně, chce se mi říct, že i jako doma. Pořád ale platí, že jsme tam na návštěvě. Mohlo by to sklouzávat k přílišné automatizaci. U létání fungují naprosto striktní pravidla, na která nesmíme zapomínat.
Petr: Akrobacie je jen úzký segment létání. Na rozdíl od Martina jsem nezkusil nic profesionálního, nebyl jsem vojenský pilot. Malou část létání možná zvládáme lépe než ostatní, ale neznamená to, že bychom uměli skvěle létat v noci či s vícemotorovým letadlem. Proto se do jiných věcí moc neženu a dělám naplno Red Bull Air Race. V letadle se cítím příjemně, ale je třeba obrovská pokora a zdvižený prst.
Symbolizuje pro vás létání svobodu?
Martin: Rozhodně. Měl jsem vždy štěstí, že jsem létal v akrobatických speciálech nebo vojenských letounech. Ty se dokážou pohybovat ve všech směrech. Nahoru, dolů, střemhlav, letadlu je to jedno. V tu chvíli zažívám opravdu pocit svobody a volnosti pohybu v nekonečném prostoru, který je kolem. Problémy, které mám dole, zůstávají prťavé. Díky nádheře v oblacích na ně snadno zapomenete. Když dojde palivo, musíte se k nim bohužel vrátit.
Cítíte se svobodně i mezi nafukovacími pylony nebo před komisí rozhodčích při letecké akrobacii?
Petr: To je asi ten nejvyšší stupeň svobody.
Martin: Jsme ale svázáni striktními pravidly. Je to soutěž, takže se soustředíme na výkon, nepřemýšlíme nad svobodou, ale nad trajektorií tratě.
Petr: Mozek je ve vzduchu tak zaměstnaný, že nemáme na přemýšlení moc prostoru. Je to nádherný relax, ale je třeba, abychom měli čistou hlavu a byli soustředění už před letem. Dříve jsem chodil létat plný jiných starostí, a i když v ten moment zmizely, nebylo to optimální. Až poslední dobou cítím, že jsem si hlavu vyčistil.
Martin: Taky vždycky nejde úplně se oprostit od problémů na zemi.
*JAK SI PŘED ZÁVODY ČISTÍ HLAVU?
*CO ŘÍKAJÍ RODINY NA TO, ŽE JSOU POŘÁD V "LUFTU"?
*ČÍM DĚSÍ PŘÍTELKYNĚ MARTINA ŠONKU?
*PROČ PETR KOPFSTEIN NECHCE NIKOHO UČIT LÉTAT?
*VRÁTIL BY SE MARTIN ŠONKA DO ARMÁDY?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ MAGAZÍNU INTERVIEW, KTERÝ VYCHÁZÍ V ÚTERÝ 22. BŘEZNA.
