Česká reprezentace se podle papírových předpokladů měla se šampionátem loučit ve skupině. Jenže to borci kolem lídra Satoranského nepřipustili, vystavili stopku několika favoritům, bohužel ve čtvrtfinále proti Austrálii tahali za kratší konec. Američané měli opačné předpoklady, očekávalo se jediné. Zlato. Jenže končí na lopatě Francie, medaili si z Číny neodvezou.
Před šampionátem měl kouč Popovich hned několik důvodů dělat si vrásky. Omluvenky největších hvězd NHL přicházely jedna za druhou, přesto sestavil silný mančaft aspirující na zlatou medaili. I oslabení Američané však byli jasnými favority, jenže potíže přišly už ve skupině. Utkání proti Turkům dotáhli do prodloužení doslova v posledních setinách a byla to spíš zásluha nervozity soupeře, že nakonec s odřenýma ušima vyhráli.
Historické prohry
Tým USA přitom na vrcholových akcích od roku 1992, kdy za něj začali nastupovat hráči z NBA, na šampionátech převážně dominoval. Přesto se však v historii USA, kde je basketbal jedním z nejnavštěvovanějších sportů, najdou zakolísání.
V roce 1998 přišel kámen úrazu už v základní skupině, kdy favority přehrála Litva. Pro Američany sice prohra o dva body nebyla konečnou, nicméně hořkou pilulkou bylo i zaváhání v semifinále, kdy celek padl s Ruskem. O dva body.
Hned tři prohry a konečné šesté místo si Američané připsali o čtyři roky později. Opět nešlo i nijak závratné bodové rozdíly, v osmifinále prohráli s Argentinou poměrem 80:87, čtvrtfinále s Jugoslávií 78:81 a do třetice všeho zlého nestačili ani na soupeře ze Španělska v bitvě o páté místo.
Olympijské hry v Aténách v roce 2002 se taktéž nezapsali do historie amerického basketbalu zrovna zlatým písmem. Hráči USA sice celkem jednoznačně porazili soupeře z Litvy v duelu o bronzovou medaili, předtím však museli přijmout prohru od Portorika, Litvy i Argentiny. Porážku ve skupině pak pobaltskému soupeři vrátili právě v boji o bronzovou náplast.
Na mistrovství světa v roce 2006 se zámořský mančaft utkal v semifinále s Řeckem, kterému podlehl poměrem 95:101. Ani tentokrát z vrcholné akce neodjeli bez medaile, na šampionátu v Japonsku vybojovali bronz.
Další prohra? Kdejaká žádná. Dlouhých třináct let sbírali Američané jeden skalp soupeřů za druhým. Nejlepší tým na světě byl horkým kandidátem na zlato i letos, jenže silná Francie vystavila týmu předčasnou stopku.
Kdo je v týmu? Nezáleží na tom
Svůj podíl na tom měl právě velký počet omluvenek, na to se však trenér USA Gregg Popovich odmítl vymlouvat. "Je neuctivé vůbec to ještě vytahovat. Je to neuctivé k Francii a všem ostatním v turnaji. Francie nás porazila. Nezáleží na tom, kdo je v týmu," prohlásil. I přes prohru svému týmu poděkoval. "Nemohl bych být na těchto dvanáct chlapců víc pyšný. Obětovali léto, aby sem mohli přijet, i když spolu nikdy dřív nehráli. Dali se dohromady a bojovali a za to si zaslouží uznání."
Ani největší hvězda utkání s Francií, devětadvacetibodový Donovan Mitchell po zápase odmítl debatovat o chybějících hvězdách v týmu USA. "Už jsem unavený z neustálého mluvení o tom, kdo tu není. Nechtěli přijet, takže je to na nich. My tu máme dalších jedenáct chlapů, kteří chtěli hrát," prohlásil.
Teď čeká zklamaný tým boj o páté až osmé místo, kam se dostali i čeští hráči. Zatímco pro ně znamená tato meta historický úspěch, pro tým USA možná historickou porážku. Nejhůře totiž skončili šestí v roce 2002, kde navíc neuspěli před domácím publikem.
