V koňské kůži
Běžel jsem Velkou pardubickou

Peru se s překážkami. Je jich jedenatřicet. Malé pro kobylu, zatraceně velké pro člověka. Připadám si jako šachový koník. Některé obcházím uctivým obloukem. A ještě k tomu prší.

Přišlo mi to jako dobrý nápad. Vyzkoušet si nejtěžší dostih kontinentální Evropy - Velkou pardubickou. Ne v sedle koně, to dokáže kdekdo, ale běžet ji pěkně po svých. Skoro sedm kilometrů s proklatě těžkými překážkami.

Číslo jedna je živý plot. Sahá mi až k hrudi a je více než metr široký. Naštěstí jsou před každou překážkou bíle natřená břevna, na která je možné vylézt. Odrážím se do hustého křoví. Napíchnu se na olámané větvičky, ale jednička je za mnou.

Běžím po trávě k dvojce. To je také živý plot, jenže za ním zeje půl metru hluboký příkop. Tohle skákat je o nohy, tak jen najdu řidší pasáž a houštím jednoduše prolezu. Čeká mě trojka, malý vodní příkop. V roce 1990 tady chyboval britský hnědák Grand Cheval a byl to jeho poslední skok v životě. Nechtěl bych ho následovat, příkop proto proběhnu po kolena ve vodě.

Srdce mi bije jako zvon. Čtyřku představuje taxis. Děs, popravil osmadvacet koní. Metr a půl vysoký živý plot, skoro dva metry široký. Za ním čtyři metry dlouhý příkop. V duchu vidím smrtonosné kotouly kobylek katapultujících jezdce. Vylézám na plůtek vedle stoletého topolu a obhlížím terén. Klušu kolem, nic jiného se dělat nedá.

Pětka, irská lavice. Potěší mě, protože ji mohu přeběhnout. Je to zatravněný val s malými příkopy po stranách. Koně ho přelézají stejně jako já. Výjimkou byl Pahang britského jezdce George Saunderse, který se pokusil zdolat irskou lavici jediným skokem. Zlomil si několik obratlů a křížovou kost a musel být na místě utracen.

*V čem jsem neuposlechl rady Josefa Váni? 

*Na kterém skoku si můžete zvednout sebevědomí? 

*Jaké je to být v kůži Železníka? 

*Na čem jsem si rozbil ústa? 

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY NALEZNETE V REPORTÁŽI, KTERÁ JE SOUČÁSTÍ AKTUÁLNÍHO VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN. VYCHÁZÍ 10. ŘÍJNA.