Na olympijské hry v Římě v roce 1960 odjížděl Bohumil Němeček jako nezkušený a neznámý boxer. Nakonec vybodoval všech pět soupeřů, domů se vrátil se zlatou medailí a navždy se tak zapsal mezi velikány československého sportu. Den po Novém roce oslaví tento bývalý výborný rohovník 70. narozeniny.
Od tehdy dvaadvacetiletého mladíka, který se v ringu pohyboval teprve pátým rokem a olympiáda v Itálii byla jeho první velkou mezinárodní akcí, se nečekaly žádné zázraky. Stejně tak asi málokdo doufal v úspěch jeho dvou kolegů Josefa Němce a Jozefa Töreho, vždyť před Římem padaly i otázky, zda by měli boxeři na hry vůbec jezdit.
Především v lehké welterové váze se ale děly věci. Rakušan König, Ir Meli, domácí Ital Brandi označovaný jako uragán ringu, Američan Daniels a na závěr Quartey z Ghany - ti všichni odešli poraženi ze souboje s Němečkem, což znamenalo jediné: zlatou medaili pro mladého, ale nebojácného československého reprezentanta.
Senzační výsledek boxera, jenž byl tenkrát zaměstnán jako řidič ČSAD v Děčíně a trénoval v tamní Lokomotivě pod vedením trenéra Františka Capla, málem napodobil i Němec, který v těžké váze vybojoval bronz. Germán a Germánek, jak si navzájem oba přátelé říkali, vyrůstali v Českých Budějovicích v boxerské líhni Němců.
Hlavní Němečkovou zbraní, s níž se často jeho protivníci stěží vyrovnávali, byl jeho pověstný obrácený gard s pravačkou vpředu. V počátcích kariéry ho nicméně nebylo jednoduché v ringu "ukočírovat".
"Měl vždycky svou hlavu. Jak vlezl do ringu, brzy zapomněl na sekundanta a jeho rady. Do žádné divoké šarvátky ho soupeř nemusel dvakrát pobízet," říkal o něm před odletem do Říma reprezentační trenér Miloš Králíček. "Teď už Bohouš poslouchá a zbytečně se nebije," dodal.
Postřeh, rychlost a výborná fyzická kondice načerpaná mimo jiné i při častých dřevorubeckých brigádách čs. boxerů Němečkovi vynesly i další úspěchy. Už jako člen RH Ústí nad Labem, kam po OH přesídlil, získal v roce 1963 evropský bronz a čtyři roky nato vyboxoval na šampionátu v Římě svůj druhý nejcennější výsledek - titul kontinentálního mistra.
Druhého triumfu ve "věčném městě" si Němeček dodnes velmi považuje: "Jednalo se zřejmě o nejtěžší ME v dějinách boxu. V obrovské konkurenci jsem musel vyhrát 11 náročných zápasů, než jsem se stal šampionem," vzpomínal účastník tří OH a pětinásobný mistra Československa, jenž z téměř 800 absolvovaných zápasů údajně nikdy neprohrál k.o.
Po ukončení kariéry strávil slavný rohovník, který se přiřadil k legendám poválečné zlaté éry tuzemského boxu Júliu Tormovi, Slovákovi Jánu Zacharovi či Františku Majdlochovi, zbytek svého sportovního života jako hlavní trenér boxu v ústeckém oddíle. Na severu Čech si rodák z Tábora už coby invalidní důchodce pořídil i hospodu U Zlaté medaile, aby ji poté svěřil synovi.
Současné dění mezi provazy svéráznou legendu už příliš neoslovuje, ale vlastní poklady si stále důsledně střeží. Když mu kdysi za zlatou olympijskou medaili visící na zdi rodinného podniku nabízel německý turista deset tisíc marek, Němeček zbrunátněl: "Neprodám ji, ani kdybych chcípal hlady."
Foto: ČTK
