České sportovní dejá vu. Florbalisté byli v minulém týdnu na mistrovství světa velmi blízko historické ostudě, místo toho přišel senzační úspěch v podobě bronzové medaile. Kdekdo se v tu chvíli vrátil myšlenkami do letošního května.
Tehdy se topili ve vlastní bezmoci hokejisté. Tým kolem Jaromíra Jágra prohrál na světovém šampionátu s Norskem a Švýcarskem, stačilo málo a nemusel vůbec postoupit do čtvrtfinále.
Jenže pak se v českých hlavách něco změnilo. Zničehonic vyměněný tým porazil Kanadu, Finsko, Švédsko a nakonec i tři roky na mistrovství světa neporažené Rusko. Výsledkem nenadálé proměny se staly zlaté medaile.
Do podobných problémů se v minulém týdnu dostali čeští florbalisté. V základní skupině jen tak tak ubránili remízu s Nory, díky které se ve čtvrtfinále vyhnuli favorizovaným Švédům.
Ani soupeř z podceňovaného Estonska se však nestal pouhým komparzistou českého postupového trháku. Naopak, málem obsadil velkou roli nečekaného popravčího, když ještě dvě minuty před koncem sahal po postupu do semifinále on.
Jenže pak se v českých hlavách něco změnilo. Národní tým se vyhecoval k heroickému výkonu, vyrovnal a postup urval v samostatných nájezdech. V semifinále pak sice nestačil na pozdější šampiony z Finska, ale nehrál špatně.
Úžasné sportovní zmrtvýchvstání pak dokonal v očekávaném souboji o bronz se Švýcarskem, které přejel naprosto jednoznačně 9:3. A historicky druhá medaile ze světového šampionátu byla na světě, na pár dní staré trápení najednou nikdo nemyslel.
Nebyl důvod. Češi opět potvrdili, že občas se v jejich tělech dokážou probudit opravdová lví srdce v tu pravou chvíli. A fanoušci si začínají zvykat na novou pravdu. Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být nejlépe.
