Sumó, tradiční japonský zápas, sice usiluje o zařazení do olympijského programu, ale pro většinu světa je sportem pro hrstku zasvěcených. A jen těžko se zbavuje nálepky, že je zápasem tlusťochů, co se jen válí v kruhu. Jedním z těch, kdo se jí snaží sloupnout, je Jaroslav Poříz, muž, který toto starodávné bojové umění v 90. letech minulého století přenesl do České republiky.
"Když jsem byl na studiích ve Spojených státech, věnoval jsem se jiným sportům, ale jeden spolužák byl z Japonska a říkal, že budu hvězdou sumó," vzpomíná Poříz na to, jak se sám k netradičnímu sportu v zemi zaslíbené především fotbalu a hokeji dostal.
V roce 1997 založil český svaz, který teď sdružuje 11 oddílů a asi šest stovek zápasníků. Sám Poříz se v roce 2006 stal amatérským vicemistrem světa a jako jediný amatér v historii sumó má právo používat japonské válečné jméno. Tím Pořízovým je ShiroiKuma, neboli Bílý medvěd.
Sumó se kromě tradičních problémů provázejících menší sporty musí vypořádávat s faktem, že pro mnoho lidí představuje velkou neznámou. "Máme sice i dětské oddíly, ale rozvíjet ten sport je těžké. Lidi mají jaksi zafixovaný stereotyp tlustého zápasníka, co se jenom válí v kruhu," připustil čtyřiatřicetiletý Poříz. "Není to však pravda. Kdo je tlustý, ten nemá šanci. Je naopak potřeba být na sumó dobře pohybově připravený," snaží se vyvracet předsudky.
Sám tento sport finančně podporuje, hledá zápasníky, zajišťuje pro ně přípravu, dokonce i v pravlasti sumó. A věří, že pozice sportu, v němž jsou nejlepší profesionálové v Japonsku považováni za polobohy a naopak ti neúspěšní jen těžko hledají v životě uplatnění, by se mohla zlepšit ve chvíli, kdy by se stal olympijským sportem. "Sumó o to už nějaký čas hodně usiluje. Realisticky vzato by to mělo velkou šanci na úspěch, kdyby Tokio získalo pořadatelství olympijských her v roce 2016," řekl Poříz.
Foto: ČTK
