Úspěšná rychlobruslařka
Chuť na pivo i "sebetrýznění". Sáblíková si nedá pokoj
24.03.2015 12:30 Rozhovor
Vyhrála téměř vše, co letos mohla. Viditelně uvolněná Martina Sáblíková si užívala sluneční paprsky na vrcholu Žižkovské věže a vidinu blížících se dnů. Dovolená úspěšné české rychlobruslařky ale vypadá trochu jinak, než jak si ji představuje většina obyčejných smrtelníků.
"Myslím, že po letošním famozním výkonu se Martině letos po posledním závodě troškku postesklo. Nejbližší plány? O těch za zatím bavíme jen u piva," rozesmál svou svěřenkyni trenér Petr Novák. "Já ještě žádné neměla," oponovala mu v zápětí Martina Sáblíková. Už se na něj těším," přiznala na začátku své zalsoužené dovolené.
Letos jste nasbírala pořádný balík medailí, rovných dvacet. Mimo jiné tři zlata z mistrovství světa a další vítězství ve Světovém poháru. Doma máte další desítky cenných kovů. Poznáte je ještě vůbec?
Naštěstí je to na nich napsaný, v tom je to dobré. Všechny jsou stejné, už jich doma pár mám, ale nevím, kolik jich je. Zatím jsem v bytě a mám je v kufru.
Co vás teď čeká?
Odpočinek, dovolená, prostě užívání si s kámošema a rodinou. Moc se na to těším.
Dokážete pouze odpočívat a nic nedělat?
Beru si s sebou i botasky. Bude to taková dovolená s pohybem. Teď budu 14 dní doma a nemůžu tři neděle nic nedělat. To bych se pak už nepohnula. Nevydržela bych to. Budu jen trošku běhat. Je to pěkný, když je u toho moře, sluníčko...
Jak vypadá troška ve vašem případě?
Deset, patnáct kilometrů. Později už do toho přijde i kolo, takže si ráno zaběhám patnáct kilometrů a odpoledne něco ujedu také.
Jak úspěšná pro vás byla tato sezona?
Jedině pozitivně. Když nepočítám ty olympijské, tak byla asi nejúspěšnější v mé kariéře. Jsem hrozně ráda, že se mi to povedlo. Měla jsem ze začátku sezony strach, je to už devátá nebo desátá sezona na vrcholu a člověk nikdy neví, jak to bude vypadat. Ukázalo se, že pořád na to ještě mám a za to jsem hrozně ráda.
Předčila jste svá očekávání po ne zrovna výborném startu sezony?
Byl trochu rozpačitý, stála jsem na stupních, ale v Koreji to nebylo nic moc. Konec byl oproti začátku skvělej. Určitě to předčilo očekávání a jsem sama překvapená z toho, jak to celé dopadlo.
Budete opět preferovat cyklistickou přípravu, na místo té na kolečkových bruslích?
Petr zatím naznačil, že kolu se budu věnovat a najezdím na něm spoustu kilometrů. Zatím se na to těším. Hlavně na jezdění po lesích a kopcích. Zas to bude něco jiného.
Dá se říci, že ráda trápíte sebe samotnou?
Trochu ano (smích).
Kdo bude do kopců vyrážet s vámi?
Mám nového sparingpartnera, letos jsme ho vyzkoušeli v prosinci a v lednu v Itálii. Jezdí výborně, tak myslím, že mi bude stačit. Je s ním navíc na kole hrozná sranda. Zažila jsem si takový ten pocit, kdy člověk kolem vás jede, mluví na vás a vy už nemůžete ani odpovídat.
Jak velká je vaše motivace pro letní olympijské hry v Riu?
Kdo by nechtěl na olympiádu... Kvalifikace je ale těžká, soupeřky těžké... Uvidíme, jak na tom budu fyzicky. Všechno je otevřené. Chci, aby na olympiádu jel z České republiky ten, co na to má a ten nejlepší. Ať už to budu já, nebo jakákoliv jiná cyklistka, tak budu moc ráda, když tam bude startovat.
Chystáte se opět na cyklistické mistrovství republiky?
Petr ještě nemá úplný plán, měli bychom vědět do čtrnácti dnů. Hodně ale záleží na tom, jak se vyspí, protože své názory občas mění. Bavili jsme se o tom, že bychom předtím zkusili ještě nějakou časovku.
Nenahání vám trochu hrůzu časté pády, o které v cyklistice není nouze?
Sama jsem spadla při svém posledním závodu, následek nebyl úplně dobrý, dost mě potom bolela hlava. V balíku jede hrozně lidí, je snadné udělat rychle chybu a spadnout. Ale ke sportu to patří, všichni jsme jenom lidi. Můžu spadnout i na bruslích, ale na nich nepadáme při sedmdesátce z kopce.
Říká se, že čím je sportovec starší, tím tréninková fáze víc bolí. Pociťujete to i na sobě?
Občas jo, někdy mi chvíli trvá, než se z toho dostanu. Ale od letošní sezony jsem měla sebou maséra, co mi hodně pomáhá.
Od sponzora jste dostala obrovskou květinu. Máte je ráda?
Samozřejmě je ráda přijímám. Hrozně moc si vážím všech sponzorů, kteří se mnou prodlužují smlouvy. Co víc si můžu přát, než že lidé stojí za mými výkony a mám hrozně velkou jistotu. To mi pomáhá.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.