Dlouho mi nikdo nevěřil
02.02.2007 12:48
Řadu let „varuje“, že pro Česko připraví olympijskou vítězku ve sportu pro tuzemce netypickém - v rychlobruslení. Dlouho byl kvůli tomu považován spíš za snílka než věrohodného trenéra. Teď už se mu nikdo nesměje. Martina Sáblíková deklasuje pod dohledem kouče PETRA NOVÁKA celou rychlobruslařkou elitu.
Rozhovor s vítězem ankety tyden.cz
Ještě před rokem vás v Česku znala jen skupinka zasvěcených. Jak dlouho se rychlobruslení věnujete?
Narodil jsem se nedaleko Svratky, kde byla jediná dráha v republice. K rychlobruslení jsem se dostal už na začátku šedesátých let a závodil jsem až do svých čtyřiceti. Ale to už jsem zároveň i trénoval.
Jaké byly trenérské začátky?
Prvním velkým závodníkem, kterého jsem vedl, byl Jiří Kyncl -šestnáctý muž olympijských her v Calgary 1988. Ten přechod ze závodníka v trenéra měl jediný důvod. Chtěl jsem se svými svěřenci dokázat to, co jsem ve své závodní kariéře profláknul a nedokázal.
Největší úspěchy však přicházejí až teď, po dvaceti letech, se skupinou kolem Martiny Sáblíkové. Jak k tomuto osudovému setkání došlo?
Před osmi lety jsem rodičům svých svěřenců řekl, že nechci jezdit na úrovni okresních přeborů, ale na olympiádě. A navíc s lepším umístěním než s Jirkou Kynclem. Koukali na mě, jako když jsem spadl z jahody naznak, ale pak jsme si plácli. Věděli, že do toho budou muset investovat hodně času a peněz, a to hned od začátku.
Musely to být docela bouřlivé debaty. Rychlobruslení tehdy mělo v Česku popularitu jako třeba koňské pólo…
Paradoxně možná nejtěžší rozhodování se rodilo u Sáblíků. Otec Martiny dodnes hraje aktivně basketbal a Martina tenkrát v juniorech pod koši také vynikala. Myslím, že dnes už nikdo z rodičů nelituje. I když přišly i těžké chvíle, mnohokrát mě podrželi.
Odmítl to tenkrát někdo?
Začínal jsem s daleko větším počtem dětí. Objevily se však zájmové skupiny, které tvrdily, že trénuji špatně, a některé z mých svěřenců přetáhly do jiných oddílů. Já to nechal na nich samých, každý je strůjcem svého štěstí. Šel jsem do toho s těmi, kteří věřili, že moje cesta je správná.
To si teď asi pěkně drbou hlavu. Nemají chuť se k vám vrátit?
To nevím. Poslední z nich byl David Kramár, kterého jsem vedl do olympiády 2002. Půl roku před hrami odešel, protože mé cestě nevěřil. O ostatních ani moc nevím, co dnes dělají.
Netajíte se strachem z prozrazení vašich tréninkových metod, například v Nizozemsku. Přesto - můžete alespoň něco málo odtajnit ze své trenérské kuchařky?
To je trochu mýlka. Nebojím se, že mi moje metody ukradnou Holanďané, protože jejich, americká nebo čínská a korejská škola jde každá svou cestou, od té naší rozdílnou. Pouze se obávám říct některé věci, protože každý dobrý trenér by to potom mohl aplikovat na své svěřence. A konkurence po tom opravdu pátrá.
Trochu jste mi utekl z odpovědi…
Tak se podívejte na Martinu. Vypadá štíhle a přitom je v ní skryta obrovská síla. Vše musí fungovat efektivně. Už na začátku jsem řekl rodičům - dejte mi čtyři až šest let času, protože si musím rozbudovat tělo. To je celý ten fígl. Jsou věci, které jednou prozradím až Martině. Doufám, že bude v mé práci pokračovat. Jde o dva body přípravy, které z tréninkových deníků nevyčte ani ona sama.
Rozumím tomu správně, že jde o co nejefektivnější využití svalové hmoty celého těla?
Dá se to tak říct. S tím samozřejmě souvisí i kvalitní okysličování a další věci. Ale nemůžu říct, v čem nastal ten největší obrat, protože kdybych to prozradil, mohl by toho využít každý. U tří věcí jdu proti všeobecně uznávané teorii.
A co výběr sportovců?
To vy novináři neustále opakujete, že jde o obrovské talenty. Ale není to tak docela pravda. Když Martina začínala, neměla žádné zvláštní předpoklady. Za jejími výkony stojí obrovská práce. Jak její, tak celé tréninkové skupiny. Já jí dal návod a ona dřela.
Počkejte, to mi chcete říct, že kdybych za vámi přišel v deseti letech například já, tak dnes závodím na olympiádě?!
Jsem o tom přesvědčený. Slyšel byste ode mne totéž, co jsem řekl Martině. Chci tě dostat na olympiádu a na mistrovství světa, a lépe než na šestnácté místo, protože to už jsem měl. Trvalo by dva roky, než bych rozbudoval tělo a začal připravovat na konkrétní disciplínu. Ale musel byste tomu obětovat opravdu vše.
Dlouho se říkalo, že Martina je naprosto výjimečná závodnice. Teď však vaše další svěřenkyně Andrea Jirků zajíždí v sedmnácti letech ještě lepší časy než v jejím věku Sáblíková…
To je logické, protože když jsme začínali, bylo Martině jedenáct a Andree devět. Uvidíme, jestli i u ní půjde výkonnost tak strmě nahoru, ale i kdyby nadále pokračovala svým tempem, bude to perfektní. A do dvou let se ve špičce objeví i někteří kluci.
Vše už směřujete k olympijským hrám ve Vancouveru za tři roky. S jakým výsledkem byste byl spokojený?
Já se netajím, že bych chtěl od Martiny zlato na trati tři a pět kilometrů plus ještě jednu medaili z kratších tratí. Stále má velké rezervy. Ani na mistrovství Evropy, kde vyhrála závod na pět kilometrů s náskokem deseti vteřin, to nebylo optimální. Věřím, že budeme mít i velmi silné družstvo, které také bude usilovat o medaili.
Jste znám podobnými silnými prohlášeními. Pochybovačům jste teď zavřel ústa. Přesto - neměl jste s tím dříve obtíže?
Já věřím cestě, kterou jsem se vydal. Možná ta vyjádření, že Martina pojede v Turíně na medaili, mohla znít lidem zvláštně, ale bylo to podložené. Dneska je to spíš opačně -lidé chodí a ptají se: „Zajede dneska ten svěťák?“
Já spíš mířil k dřívějším dobám. O tom, že připravujete budoucí olympijskou medailistku, jste mluvil již dlouho předtím. Necítil jste tehdy, že jste někomu pro smích?
Těžko se mi o tom mluví, ale ano. Chápu, že mé výroky mohly znít velkohubě, jenže já už byl zoufalý, protože mi nikdo nevěřil, že připravuji sportovce pro velké úspěchy. Taky jsem říkal Martině, že jestli nám to nevyjde, tak to odskáču. Byl jsem na to připravený. Mně však v tomto směru vadí jiné věci.
Co máte na mysli?
I kdyby Martina vyhrála všechny závody a vylepšila všechny světové rekordy, stále se najdou lidé, kteří ji budou na internetu urážet. Jsou to stále jedni a ti samí, kteří píšou všude a o všech špatně, i o Neumannové.
Pracujete se závodníky, kteří jsou v problematickém věku. Je jim kolem osmnácti let a může se stát, že najdou jiný životní cíl a se sportováním skončí. Nemáte z toho strach?
Stávalo se mi, že jsem trénoval závodníka, který byl výkonnostně velmi dobrý, a najednou to skončilo. Když to byla dívka, přišla do jiného stavu, když to byl kluk, tak se zamiloval a už se na sport nedokázal soustředit. Se skupinou, kterou trénuji teď, jsme si vyříkali úplně všechno. Jak by se měli v životě chovat, jak stát nohama na zemi, jak se zamilovávat a nezamilovávat. Mezi námi je absolutně jasno.
Takže s vámi závodníci konzultují i věci lásek a nelásek…
No, mluvíme se o tom. Ne teda, že bych jim do toho nějak kecal, ale samozřejmě se bavíme, jakým směrem by se to mělo ubírat.
Mluvíte o uceleném tréninkovém systému. Dal by se aplikovat i na jiná sportovní odvětví?
Jsem přesvědčený, že ano. Samozřejmě pouze v individuálních sportech, které se měří časem a v nichž závodník po celé trati musí podávat nějaký výkon.
Takže například atletika nebo běžecké lyžování?
Ano, tam by to podle mého šlo.
Mezi rychlobruslaři se teď o vás a Martině hodně mluví. Dostal jste nějakou nabídku ze zahraničí?
Už před třemi lety jsem jednu celkem lukrativní dostal. A po loňské sezoně přišly další tři. Ale jmenovat bych nechtěl, abych neudělal nějaký problém.
Šlo o nějaký tým z rychlobruslařských velmocí - Kanady, Nizozemska, nebo Německa?
Jedna z těchto zemí s nabídkou opravdu přišla. Ale jak říkám, já nikam odejít nechci a věřím, že tady budu spokojený.
Jak vás dnes vnímají vaši kolegové - zahraniční trenéři?
Respektujeme se. Ale vždycky to tak nebylo. Asi před třemi lety Nizozemci prohlašovali, že nejdu dobře na to, jak Martinu učím bruslit. Že je špatná technika. Bavím se, když vidím, že tím stylem, kterým jezdíme my, Rusové a Norové, začínají teď jezdit skoro všichni.
V interní anketě tyden.cz jste byl zvolen trenérem roku 2006 napříč sportovními odvětvími. Komu byste dal hlas vy?
Já těžko dokážu ohodnotit kolektivní sport, protože je to jiná práce. Proto vyberu z těch individuálních. Líbí se mi všichni, jejichž svěřenci jsou ve špičce. Pro mne je jednoznačnou loňskou jedničkou Stanislav Frühauf.
***
PETR NOVÁK (58)
Guru českého rychlobruslení v dorosteneckém věku vybojoval titul českého přeborníka. Svůj čas strávený na sportovištích však v té době dělil ještě mezi atletiku a gymnastiku. V kategorii dospělých už vítězilo pouze rychlobruslení, jemuž se aktivně věnoval do čtyřiceti let. Dlouhou dobu patřil i do české reprezentace, současně však začal svou trenérskou dráhu. Učil se u špičkových trenérů v Česku i v zahraničí a první dílčí úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Jeho svěřenec Jiří Kyncl skončil v olympijském závodě na 10 kilometrů v Calgary 1988 na šestnáctém místě. Velké uznání mu přinesla až spolupráce s tréninkovou skupinou kolem čerstvé mistryně Evropy a čtvrté ženy olympijského závodu v Turíně na 5000 metrů Martiny Sáblíkové. Ten opravdový úspěch však podle Nováka přijde až za tři roky na zimních hrách v kanadském Vancouveru.
Foto: ČTK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.