Moc rychlejších sportů na světě nenajdete. Dva chlápci uzavření ve skleněné krychli, okouzlující nezničitelným akumulátorem fyzických sil, jeden míček, spousta dřiny a výměn, z nichž se tají dech. Praha hostila mistrovství Evropy klubů ve squashi. Poprvé v historii se v hlavním městě prezentovali ti nejlepší na světě. A předváděli našlapané výkony, které vedly třeba i k žaludečním problémům.
Světová jednička James Willstrop. Světová dvojka Nick Matthew. Třetí hráč světa Gregory Gaultier. Samozřejmě nejlepší český hráč, devětadvacetiletý sympaťák Jan Koukal. A spousta dalších velkých jmen. Nechyběl snad nikdo. "Česko nikdy nemělo možnost vidět pohromadě takové hráče," říká Koukal, sedmačtyřicátý hráč světa, jenž postavil svůj tým Buldoci Praha.
"Tajně jsem snil o prvním místě," říká s úsměvem. Do černého buldočího dresu se oblékl třeba i zmiňovaný Francouz Gaultier - jenž bude brzy Koukalovo švagrem, s jeho sestrou čeká dítě. V týmu byl i Gus Hansen, jenž je považován za nejlepšího hráče pokeru na světě - velké karetní jméno ale spíše plnilo "imagovou" složku Buldoků, Hansen nastoupil v základní skupině k lehčímu zápasu, ve vyřazovacích bojích turnaje si bájný Dán kvůli velmi silnému obsazení už nezahrál.
Český tým nakonec skončil na druhém místě. Boj o zlato prohrál s německým klubem Black and White Racquet Club Worms, za nějž hrál třeba i druhý nejlepší hráč světa Matthew. "Udělali jsme pro vítězství všechno, ale ve finále už jsme prostě neměli tolik sil," krčí rameny Koukal, který ve finálovém zápase (hrálo se vždy na tři vítězná utkání) nastoupil proti bývalé světové jedničce Davidu Palmerovi - a prohrál.
"Byl výborný," uznává Koukal. "Po tom zápase jsem se vyzvracel, byl jsem úplně fyzicky na dně. Za tři dny jsme každý odehráli šest zápasů, což je na squashové poměry nesmyslné číslo," usmívá se.
Mimochodem - smích je častým doprovodem squashových zápasů. Smějí se hráči, kteří se na kurtu mezi sebou občas hecují, diskutují, ale většinou v rámci kamarádství - a smějí se i diváci, kterým se líbí nejen skvělá hra, ale i časté hádky s rozhodčími. Squash je hodně kontaktní sport, plný blokování, o němž rozhodují právě sudí. A na ně pak míří bodavé pohledy mužů s raketami.
Specialistou pražského turnaje byl Greg Gaultier. Jakoby chtěl behaviorálně plnit jméno klubu, za nějž hrál a s buldočí neúnavností na rozhodčí štěkal, kdykoliv mohl. Vychutnával si je hlavně ve finále. "Prosím? Co to pískáš? Jsi úplně mimo, úplně mimo," křičel například na britského rozhodčího v zápase se světovou dvojkou Matthewem. "Nemáš mě rád, jsi Angličan," stěžoval si kouzelnou francouzskou angličtinou na historickou zasedlost. "Podívej se na tvého českého kolegu, ten rozhodoval úplně normálně."
"No jo, Greg je trošku nerváček. On je při těch zápasech dost naštvaný. Ale to my všichhni. Máte tep 190, najetý adrenalin a každé rozhodnutí cítíte jako nespravedlnost. Pro lidi to někdy může vypadat dost vtipně. Hlavně, že je to baví," směje se Koukal.
Na druhou stranu - squash je zároveň striktně férovým sportem. Hráči se navzájem dokážou pochválit, nebo třeba přiznají, že se míček dotkl dvakrát země - což je občas v neskutečné rychlosti téměř nemožné zaregistrovat. "Respektujeme se. Když soupeř udělá něco dobře, zatleskám mu. A přiznávání míčků? To je úplná samozřejmost," říká Koukal.
Sál při finále v Top Hotelu Praha byl téměř plný. A z publika se linula squashová erudice, moc dobře vědělo, jak reagovat, jak se chovat. V Česku je squash nesmírně populárním "rekreačním" sportem - kurtů jsou v každém větším městě desítky...
A možnost vidět "jak se to ve skutečnosti hraje", prezentovanou těmi nejlepšími z nejlepších, by byla škoda nechat si ujít. "Já jsem s tím turnajem hodně spokojený. Kluci si pochvalovali servis, který tu měli, všechny nás to hodně bavilo. Sice samozřejmě upředňostňujeme individuální turnaje, ale být v týmu je něco jiného, máte skvělou partu, prožíváte to společně," popisuje Koukal. "Já navíc v Česku téměř nehraji, takže jsem rád, že jsem tu zase mohl být."
Český squashista teď pojede honit neskutečně rychlý míček třeba do Austrálie, Hongkongu, Nového Zélandu, Toronta, Macaa... Podle svých slov se uživí jen díky sponzorům. A občas "přiteče" nějaká ta prize money. "Budu se snažit nějaký ten turnaj tak nějak vyhrát," mrká s úsměvem při diskusi o nejbližších plánech.
A Praha může děkovat za plány splněné - živá projekce světové špičky při evropském mistrovství byla dokonalá.
