Skandál na Tour
Doping? Cyklistika prožívá nejčistší epochu v historii

Letošní Tour de France má první dopingový skandál. V těle Itala Lucy Paoliniho našli při testech stopy kokainu. Je to důvod opět pochybovat o čistotě cyklistiky?

Jedno je jisté. Kdybychom tu zprávu o dopingu četli o nějakých šest, sedm let dříve, otázka v perexu by zněla jinak. Zřejmě bychom se ptali, kdo bude další či jestli to má cenu vůbec sledovat. A s velkou pravděpodobností by tenhle text ani nevyšel, jelikož by nebylo nad čím se pozastavovat.

Tehdy to tak fungovalo. Tour de France měla každý rok hned několik skandálů. Odstupovalo se kvůli nim z prvních pozic. Riccardo Ricco by mohl vyprávět, jak v roce 2008 nejprve udivoval svět neskutečnou výdrží a výbušností v kopcích, aby se o pár dní později poroučel s ostudou a sponzor jeho stáje ohlašoval odchod z cyklistiky.

Píše se rok 2015 a svět stále není růžový. Nikdy nebude. I na kolech jezdí jen lidé. Členové toho samého druhu, který je schopný krást nebo vraždit. Stejně jako nelze vymýtit tyhle nešvary, nelze vymýtit ani doping. Mezinárodní cyklistické unii se ale povedl nevídaný kousek.

Dokázala přesvědčit většinu závodníků, že dopovat se nemá. Je mi jasné, že v diskusích nyní budu za naivku, ale důkazy tu jsou. Od posledního prohřešku Alberta Contadora nikdo ze špice problém neměl. Proti dopingu brojí manažeři nejlepších stájí. Rychlosti v jednotlivých etapách jsou srovnatelné nebo i nižší než před deseti lety, na vrcholu éry, v níž EPO bylo synonymem kola.

Tohle všechno a mnohé další je pro mě důkazem, že UCI i pomocí tolik proklínaných biologických pasů eliminovala problém na minimum a vytlačila ho na okraj cyklistické společnosti.

Házet špínu na závodníky na kolech je jednoduché. Stačí říct Lance Armstrong. Jenže i ten už říká, že nyní by si nedovoleně pomáhat nemusel. Cyklistika prožívá, co se dopingu týče, nejlepší a nejčistší epochu v historii. Jiní jí to mohou závidět. Kokainový skandál berme jako drobný úlet. Chybu jednotlivce, nikoli systému. Pozastavme se nad ní, spolu s klasikem pozvedněme obočí, ale dál si užívejme nádherný závod. Ta pravá dramata na Tour teprve přijdou.