Kapitánka stříbrné basketbalové reprezentace Hana Horáková o sobě skromně tvrdí, že se nikdy nikam netlačila. Přesto je rozenou vůdkyní, která strhává ostatní. V reprezentaci se usadila už před dvanácti lety, a když se teď pomalu chystá k odchodu, její spoluhráčky si nedokážou představit, co si bez ní počnou.
Horáková je přesně ten typ, který by se nejspíš prosadil v jakémkoliv sportu. Odolnost vůči porážkám, rychlost a šikovnost ji k tomu předurčují. Díky babičce, která ji v rodném Bruntále pod vysoké koše ve třetí třídě přivedla, ji však získal basketbal.
Hrála ho tak dobře, že si jí všimla Praha. Nabídku na odchod do USK dostala už pět let po svém začátku, ale Horáková, tehdy ještě pod dívčím jménem Machová, ji nejdřív odmítla. Za rok už neodolala a na první ročník gymnázia se stěhovala do hlavního města.
Vyplatilo se. Vysokoškolačky jí poskytly mnohem lepší podmínky k basketbalovému růstu a Horáková se ještě v juniorském věku probojovala do základní sestavy USK. V devatenácti letech už dostala první pozvánku do reprezentace.
Hrála sice v pražském univerzitním klubu, ale rok nato začala studovat vysokou školu paradoxně úplně někde jinde. Ženské družstvo USK Praha procházelo krizí a rozpadalo se. Po nadějné rozehrávačce rychle sáhl největší rival z Brna tehdy ještě hrající pod názvem Žabovřesky.
Až do roku 2004 měla na svém postu tvrdou konkurenci jak v klubu, tak i v reprezentaci. Jedničkou na rozehrávce byla o osm let starší Romana Hamzová. Trenér Jan Bobrovský tak často sahal k variantě, kdy byly na hřišti obě. Většinou však měla přednost zkušenější Hamzová, ačkoli Horáková byla v roce 2003 a 2004 vyhlášena nejlepší českou basketbalistkou.
Až po ukončení její kariéry po olympijských hrách v Aténách v roce 2004 se stala Horáková na rozehrávce českou i brněnskou jedničkou. Hned následující rok dovedla reprezentaci k triumfu na mistrovství Evropy, kde se stala členkou all-star týmu.
Ještě předtím si zahrála s Brnem finále Euroligy a už za rok ho přivedla k vytouženému vítězství v této nejlepší ženské evropské soutěži. Kromě toho vyhrála devětkrát českou ligu, než letos před šampionátem po jedenácti letech odešla na své první zahraniční angažmá do Fenerbahce Istanbul.
Největšího individuálního úspěchu se Horáková dočkala letos na domácím mistrovství světa, když získala cenu pro nejužitečnější hráčku šampionátu. Jak ale naznačila, reprezentace se bez ní bude možná muset v následující sezoně obejít. Ona sama však může najisto počítat s tím, že pokud si dá skutečně pauzu, pro olympijské hry v Londýně v roce 2012 ji budou všichni přemlouvat k návratu.
