Jsou to už téměř tři měsíce, co basketbalistka Hana Horáková pomáhala kormidlovat českou reprezentaci k senzačnímu stříbru na domácím světovém šampionátu, při kterém zazářila také jako jeho nejužitečnější hráčka. Ale turnaj si vyžádal i svoji daň.
Po zápřahu devíti zápasů v jedenácti dnech Horáková při svém premiérovém zahraničním angažmá ve Fenerbahce Istanbul také dlouho vnímala následky vyčerpávajícího podniku. Během podzimu si prý na štaci v ambiciózním tureckém týmu připadala unavená jako nikdy dříve a i na palubovce hledala sebe sama. Teď už ale má prý zase elán do práce.
"Během mistrovství jsem byla jako všechny holky v euforii, nepřipouštěla jsem si nějakou únavu. Ale když všechno skončilo, tak to začalo doznívat. Všechno mě bolelo, záda, achillovka... Prostě hrůza, byla jsem vyždímaná," líčila Horáková, které vystoupení na MS pomohlo k osmému místu v anketě o nejlepšího českého sportovce.
Ovšem během prosince a několik dní před tím, než odjela z Istanbulu v neděli domů na vánoční svátky, už ke své radosti vnímala návrat formy i síly. Signálem prý pro ni byl 15. prosince zápas Evropské ligy v Šoproni, kde strávila na palubovce bez dvou minut celý zápas. "Každý zápas se to zlepšovalo, ale v Šoproni mně konečně přišlo, že už hraju to, na co mám," pochvalovala si Horáková, která v Maďarsku dala osm bodů.
Ve Fenerbahce si chválí i spolupráci s maďarským trenérem Lászlem Rátgeberem. Horáková na začátku sezony věděla, že zdaleka není v té nejlepší formě, ale kouč prý ukázal svoji velkorysost. Stejně jako lidé z vedení. "Nedařilo se mi, ale oni byli super. Zůstávali trpěliví, v ničem na mě netlačili. To byla úleva," vzpomínala Horáková, která má v turecké lize i Eurolize v průměru dvacet odehraných minut na zápas a pět vstřelených bodů.
S Fenerbahce má rodačka z Bruntálu v sezoně velké plány. Ráda by vyhrála tureckou ligu, stejně jako prorazila i na pohárové scéně. Ambice má klub podložený i dosavadními výsledky. Ligovou soutěží Fenerbahce po klopýtnutí v prvním kole v Kayseri kráčí bez prohry, v Eurolize zvítězil ve všech osmi zápasech. I proto jsou fanoušci i lidé v klubu patřičně namlsaní.
V Istanbulu se zatím prý nestačila potkat s fotbalisty Barošem či Sivokem, kteří hájí barvy odvěkých rivalů Galatasaraye a Besiktase. "Kontakt bych na ně měla přes Aleše Kaplana (kondiční trenér), ale za prvé jsme pořád někde rozlítaní a za druhé je doprava v Istanbulu šílená a cesta do města znamená zabitý celý den," uvedla Horáková.
V Istanbulu má také dost času na přemýšlení, jak se její basketbalový život bude ubírat po skončení sezony. Ať už na reprezentační, nebo klubové úrovni. Horáková dříve nevyloučila, že by pro ni současný ročník mohl být i tím posledním. "Tuto sezonu beru prostě tak, že jsem venku, a pak se všechno dál uvidí," řekla Horáková.
