Zástupci cyklistiky a dalších vytrvalostních sportů byli v 90. letech v boji proti zneužívání zakázaných podpůrných prostředků bezmocní. Řekl to bývalý americký cyklista Lance Armstrong v první části exkluzivního rozhovoru pro server Cycling News.
"Nemohli dělat vůbec nic. Stejně jako vedení IAAF nemohlo dělat nic a vedení FINA nemohlo dělat nic," prohlásil Armstrong i na adresu mezinárodní atletické a plavecké federace. "Neměli zkrátka žádné prostředky, aby mohli něco udělat, až do doby o asi deset let později," dodal s narážkou na zavedení spolehlivých testů na Epo.
Armstrong, jenž po lednovém přiznání k dopingu přišel o všech sedm titulů z Tour de France a olympijský bronz, mluvil ve svém novém domově na předměstí Austinu i o své motivaci začít užívat doping ve velkém. O některých podrobnostech ale hovořit odmítl s tím, že ty může prozradit jen WADA nebo UCI.
Tým Motorola, v jehož barvách v profesionální cyklistice začínal, byl podle něho zpočátku "více méně čistý". Až do roku 1994 prý patřil mezi "nízkooktanové" stáje, což podle jeho definice zahrnovalo užívání prostředků jako kortikoidy či kofein. "Celou sezonu jsme se trápili. V roce 1995 jsme se rozhodli udělat další krok," prohlásil Armstrong s tím, že konkrétní jména nebude uvádět.
"Měli jsme pocit, že nemáme na vybranou. Mohli jsme se samozřejmě sbalit a jít domů, ale když jsme měli závodit na této úrovni, neměli jsme na výběr," prohlásil s tím, že UCI v té době neměla potřebné testy k účinné kontrole. "Je třeba rok 1995, jste Hein Verbruggen (tehdejší šéf UCI). Co budete dělat? Doufat, že někoho chytíte na hranicích? Nemůžete dělat nic," konstatoval s tím, že se rozhodně funkcionářů nechce zastávat. "Vysokooktanový doping tu byl už v 80. letech. A ne jen v cyklistice, i v dalších vytrvalostních sportech," dodal.
