V sobotu odstartoval z aljašského Anchorage nejslavnější a nejextrémnější závod psích spřežení na světě - Iditarod. Závod, jehož první ročník se odehrál v roce 1973, se jezdí na počest události z roku 1925, kdy psí spřežení vezla po více než tisíc kilometrů sérum proti záškrtu do zlatokopeckého městěčka Nome, kde vypukla epidemie.
Zákeřná nemoc tehdy postihovala zejména děti původního inuitského obyvatelstva, které nebyly imunní proti tak zvaným „nemocem bílých mužů". Před půlnocí 27. ledna bylo v městečku Nenana na západě Aljašky z vlaku přeloženo devět kilogramů séra na saně prvního z dvaceti musherů, kteří za pomoci více než stovky psů štafetovým způsobem dovezli vakcínu do Nome.
Když o pět a půl dne později norský musher Gunnar Kaasen a vůdčí pes jeho smečky Balto dorazili na Front Street do Nome, stali se ihned z obou tehdejší mediální celebrity. Psu Baltovi dokonce ještě téhož roku vztyčili sochu v newyorském Central Parku, kde je dodnes jednou z největších turistických atrakcí. Jak už to ale často bývá, Balto s Kaasenem se stali slavnými jenom proto, že přivezli vytoužené sérum do cíle. Musheři už tehdy věděli, že skutečnými hrdiny hazardního podniku byli Leonhard Seppala a vudčí pes Togo, kteří vezli náklad přes nejnáročnější úseky trati a dovezli ho dál, než kterýkoli z ostatních týmů.
Rekord drží Švýcar
V závodu Iditarod, který vznikl na základě této události o čtyřicet osm let později, překonávají psí spřežení trasu o délce zhruba osmnácti set kilometrů, kterou zvládají za deset až šestnáct dní. Rekord trati drží od roku 2002 Švýcar Martin Buser časem 8 dní, 22 hodin a 46 minut. Trať je extrémně náročná. Spřežení čelí nízkým teplotám, sněhovým bouřím, ztrátě orientace, nedostatku potravin. Často jde o život psů i musherů.
Musheři mohou mít na startu maximálně šestnáct psů. Cíl v Nome jich musí protnout v postroji minimálně šest. Vyčerpaní či zranění psi jsou převáženi ve speciálních koších a musheři je zanechávají v kontrolních stanicích, kterých bývá na trati obvykle pětadvacet. Odtud jsou letecky přepravováni do léčebného centra v Eagle River nebo do transportní stanice v cíli v případě jejich uspokojivého stavu. Tam si je vyzvednou majitelé či jejich rodinní příslušníci.
Výsledky testů se nezveřejňují
Od roku 1974 před startem dobrovolní veterináři každého psa důkladně vyšetří. Hledají se také známky zakázaných léků či drog, nesprávně léčených zranění a u fen se provádějí testy gravidity. Během závodu je zakázáno podávat psům léky či drogy maskující známky zranění, včetně stimulantů, svalových relaxantů, sedativ či anabolických steroidů. Hlídá se také pravidelný předepsaný odpočinek psů i musherů. Organizátoři tvrdí, že zatím žádného mushera nemuseli potrestat za podávání drog psům. Přesto nikdy nezveřejnili výsledky testů.
I tento fakt je trnem v oku ochránců zvířat, kteří tvrdí, že slavný závod už dávno není památkou na legendární doručení séra proti záškrtu. Podniku vyčítají přílišnou komercionalizaci, při které dochází k týrání, zranění či dokonce úmrtí psů.
Původní duch ohrozil internet
O komercionalizaci tradičního dobrodružství svědčí i fakt, že letos poprvé veze dvacet nejlepších jezdců na startu zařízení, které přes satelit podává informace o jejich poloze. Na internetu pak lze detailně sledovat vývoj závodu. To je účastníky kritizováno jako odklon od původního duchu, neboť dříve docházelo díky neexistujícím informacím o poloze spřežení k nečekaným zvratům a závod měl příchuť původního romantického dobrodružství.
Vystihují to i slova čtyřnásobného vítěze Martina Busera. "Raději bychom se obešli bez tak velké publicity, ale na druhé straně jsme rádi, že se nám zvětšuje peněženka," poukázal na rostoucí dotace pro závod, k nimž nepochybně přispívá i možnost sledovat ho na internetu. Letos si 30 nejrychlejších v cíli rozdělí 875 tisíc dolarů, což je téměř 15 milionů korun. Vítěz dostane 79.000 dolarů a terénní vůz.
Foto: www.mushing.cz
