„Kdybych žil u moře, možná hraju šachy," napsal přímo z Brazílie čtenářům serveru TÝDEN.CZ v on-line chatu jachtař David Křížek, který si v pátek doplul pro třetí místo v extrémním transatlantickém závodě Transat 6,50. Na šestiapůlmetrové jachtě bojují závodníci na trase Francie - Brazílie.
VŠECHNY ODPOVĚDI SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE
Křížek se v chatu poprvé vrátil k události, kdy většině závodníků nefungovaly z technických důvodů naváděcí systémy a jejich týmy nevěděly, kde se pohybují a zda jsou vůbec v pořádku. „Ve francouzštině nám pak vysílali, že máme hlásit pozice doprovodné lodi, ale nikdo se do toho moc nehrnul, a tak ani já nechtěl odhalit svoji vzdálenost k cíli," vysvětluje Křížek. „Myslím, že kdyby Stéphane le Diraison věděl, jak je ke mně blízko, tak by jel jak šílený, aby mě dostal, takhle jsem si uchoval etapovou i celkovou medaili."
Přes velký stres, který podobně obtížný závod přináši, se ale občas našly i příjemné chvilky. „Asi patnáctý den plavby se za zádí zničehonic objevila 18metrová závodní jachta a na přední palubě skákala polonahá dívka s foťáčkem - to je jak když vám na loď spadne nové číslo Playboye," popisoval netradiční zážitek Křížek
Byly však chvíle, kdy mu pořádně zatrnulo. „Jeden den připlul jeden osamocený žralok a ani neskákal. Tak jsem mu řekl, že je pěkný lenoch," vypráví Křížek, „Pak jsem si všiml oválné tlamy a bylo po humoru. Měl jen dva metry, ale stejně..."
Jakákoliv nehoda je v tomto závodě doslova tragická. „Před startem nás opět školili piloti záchranných vrtulníků. Jejich dolet je však pouhých 300 mil od pobřeží a závod byl dlouhý 4400 mil," říká Křížek. „Musíte věřit, že k vám nasměrují nějakou zaoceánskou loď, ale často je člověk nekonečně daleko od plavebních tras."
Proto byly chvíle, kdy přišel i velký strach. „Nejsem nebojácný hrdina a se strachem bojuji zejména v noci, kdy není nic vidět, jen se ozývá silný vítr a burácení vln. Ale člověk si časem zvykne na cokoliv," přiznává Křížek.
Foto: http://www.minitransat.cz/ (Libor Sváček)
