<span>Koně v krizi.</span> Malí a průměrní bojují o přežití

Kdo chce dostihového koně, má jedinečnou příležitost. Ceny dobrých koní padají strmě dolů. Některá závodiště už hlásí problémy, přesto se i letos dostihy běhat budou.

Na paniku je příliš brzy, obezřetnost je však namístě. Podle majitelů koní i trenérů by dostihový sport v České republice měl letošní rok přežít bez větší úhony.

Co však bude dál, nechce raději nikdo odhadovat.

„Je to možná překvapivé, ale zatím k propadu dotací nedošlo. Běžet by se měl stejný počet dostihů jako v minulém roce a za stejných dotací," říká šéf českého Jockey clubu Václav Luka.

Důvodů je podle něho hned několik. Místo jednoho generálního sponzora dotuje český turf mnoho menších, spíše statisícových sponzorů a reklamních partnerů. A ti údajně vidí propagaci prostřednictvím „závodů koníčků" stále jako perspektivní.

V Česku se jede ročně kolem pěti stovek dostihů. Na dotacích je zapotřebí sehnat 56 milionů korun; čtyřicet procent vyberou pořadatelé od majitelů na přihláškách, zbytek je nutné získat od sponzorů. Přesně tato částka je podle provozovatelů závodišť nasmlouvána.

Problémy se však začínají objevovat jinde: závodiště neočekávají stejné příjmy od sponzorů na provoz jako v minulosti. A to se odrazí v investicích.

„Je znát, že všichni jsou opatrnější. Očekáváme propad o dvacet až třicet procent. Letošní plánované investice do areálu rozdělíme do dvou let," vysvětluje šéf dostihového závodiště v Mostě Miroslav Suchý. „I když máme strach, že příští rok bude ještě horší."

Do zahraničí méně

Před příliš optimistickými vyhlídkami varuje i Čestmír Olehla, jeden z nejúspěšnějších tuzemských trenérů. „Vše je zatím jen na papíře. Šetříme," říká. Hledání rezerv je však obtížné. Platy zaměstnanců se pohybují mezi patnácti a pětadvaceti tisíci. I proto je jich už dnes nedostatek, mnozí utíkají vydělávat libry na ostrovy. A snížení platů se nemusejí (na rozdíl od fotbalistů či hokejistů) obávat ani elitní žokejové. Ti mají fixní poplatek za účast v závodě a odměny za umístění, většinou pět až deset procent z výhry.

„Česká elita si vydělá statisíce ročně; miliony pak jen ti nejlepší, kteří jezdí i v zahraničí, jako jsou Minařík nebo Bartoš," říká Luka. „Ti ale mají na evropském poli podobné postavení jako například fotbalista Rosický: absolutní špička."

Stáje proto omezují především výjezdy do zahraničí. Německé i rakouské dostihy jsou dlouhodobě v úpadku. Češi netrpělivě vzhlížejí k Itálii, kde v posledních letech vybojovali slávu i nemalé finanční obnosy. Loni na podzim tam však došlo až na stávku, když „koňáci" protestovali proti stále se snižujícím státním dotacím na svůj sport. Premiér Berlusconi, jenž se do té doby o koně příliš nezajímal, udělal velké gesto a rozhodl, že jedno procento státních příjmů ze sázek, heren či kasin poputuje do turfu.

Přesto prý není úplně vyhráno. „Řím bude mít problémy, ale závodiště v Meranu přežije," odhaduje předseda představenstva Dostihového spolku v Pardubicích Miroslav Petráň. Stejně tak by podle něho neměl nastat problém v přípravách symbolu českého dostihového sportu  - Velké pardubické. I letos se poběží o čtyři a půl milionu korun, největší jednorázovou sumu v Česku, a dostihovému svátku by opět měla předcházet dražba anglických plnokrevníků. Navzdory faktu, že ceny koní doma i v zahraničí padají.

Neprodejní koně

Dlouhodobý trend krize ještě umocnila. „Propad činí až padesát procent. A průměrní koně jsou v současné době prakticky neprodejní," tvrdí Olehla. Velké stáje v zahraničí se na počátku sezony zbavují chovu. Ceny jsou podle šéfa Jockey clubu nyní na minimu. Klisna, která má chovnou hodnotu přes půl milionu, se dnes dá pořídit za méně než sto tisíc.

„Pokud by teď chtěl někdo začít s chovem, má mimořádnou příležitost. Zda se to však vyplatí stejně jako investovat například do zlata, to si netroufám tvrdit," říká Luka. Budoucnost je totiž velice nejistá. Dlouhá krize by podle odborníků mohla přinést velkou selekci; malé stáje a průměrní trenéři budou bojovat o přežití. A zůstanou jen ti nejsilnější.

Foto: Reuters, archiv