Veronika Kadlecová
Krásná a závislá. Neznámá česká mistryně sbírá tituly v twirlingu

Stála na nejvyšším stupínku a arénou se rozléhala česká hymna. Doma ale o úspěchu devatenáctileté Veroniky Kadlecové dozvěděl jen málokdo. Twirling, kombinace baletu, gymnastiky a mažoretek, je totiž pro spoustu lidí zatím naprosto cizí slovo.

Přitom má v kapse třeba titul mistryně Evropy. "Byl to naprosto nepopsatelný pocit - stojíte na nejvyšším stupínku vítězů, arénou se rozeznívá státní hymna a všude po tribunách mávají české vlajky. Na tento den budu vzpomínat ještě dlouho," vrátila se v rozhovoru pro časopis INSTINKT k životnímu zážitku sympatická dívka.

Jaká byla cesta k vašemu sportu, v němž nyní úspěšně sbíráte trofeje? Proč nevyhrály mediálně známější sporty jako třeba sportovní gymnastika?

Již odmala jsem měla kladný vztah k tanci a hudbě, v mateřské škole jsem navštěvovala hodiny baletu, gymnastiky a dokonce i dramatický kroužek. V roce 2002 se školka kvůli povodním zavřela a já jsem hledala nějakou podobnou aktivitu. Tou dobou zrovna probíhal nábor do týmu mažoretek, z čehož se posléze vyvinul twirling. 

V čem spočívá jeho princip? 

Mnoho lidí zaměňuje twirling s mažoretkami. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma sporty je v tom, že mažoretky se specializují převážně na pochod, zatímco dnešní twirleři se mažoretkám velmi vzdalují. twirling je druh sportovního tance, Jedná se již téměř o moderní gymnastiku, odmyslíme-li si gymnastické kužely a nahradíme je twirlingovou hůlkou. twirling je fyzicky velmi náročný, atleti musí mít nejprve perfektně zvládnuté tělo - to znamená správné držení těla, proplé nárty, kolena, zpevněné paže, velkou výhodou je flexibilita. Druhou část tvoří již zmíněná hůlka, která je podstatně složitější než lidé znají u mažoretek. Důležité je také cítit rytmus hudby a umět výrazově prodat svou choreografii.

Je těžké se propracovat mezi světovou špičku?

V Česku vznikl teprve na přelomu let 2007-2008, tudíž naše země patří stále mezi "nováčky." Například v Americe či Japonsku existuje tento sport po několik desítek let a má bohatou historii. V těchto zemích existují rovněž twirlingové školy, které vychovávají budoucí šampiony. Spojené státy, Japonsko a Francie se řadí mezi světovou špičku. Úroveň twirlerů v ČR se každým rokem zvyšuje, ale stále se máme od těchto velikánů co učit. 

Jak drsná je v tomto odvětví konkurence?

Konkurence je v České republice a především v Evropě a světě obrovská. Je to i hodně o psychice - celý rok pracujete na choreografii a během necelých tří minut se to buď povede, nebo také ne. Samozřejmě úspěch i bolí, protože se vždy najde někdo, kdo vám to nepřeje. V tomto případě se řídím citátem "Pokud máš nepřátele, znamená to, že jsi něco dokázal."

Co vám na twirlingu TAK učarovalo?

Je pro mne jednoznačně nejkrásnějším sportem. Spojuje eleganci a lehkost pohybu s obrovskou dřinou, kterou vidí jen málokdo. Každý twirler má nádherné kostýmy, účesy, líčení a především vám tento sport umožní poznat nová místa a přátele na celý život.

Máte informaci o tom, kolik je v České republice, potažmo ve světě registrovaných konkurentek?

V současné době je v České republice evidováno odhadem zhruba 250 twirlerů a twirlerek. To ale není nic oproti například japonské základně, kterou tvoří přes 657 týmů a až 20 000 sportovců. 

Chystáte se na vysokou školu. Dá se skloubit studium se životem sportovce, který by se mu měl ideálně věnovat na více než sto procent?

Doposud jsem úspěšně zvládala skloubit studium na gymnáziu se sportem, uvidím, co mi přinese vysoká škola. Již mnohokrát jsem byla ve fázi, kdy jsem si říkala, že bych se měla začít soustředit na budoucnost, ale je to má závislost a twirling mi určitým způsobem přirostl k srdci. Nezbývá mi tedy nic jiného, než zvládat obojí - na ostatní aktivity ale nezbývá čas.

Máte francouzského trenéra, jistě vás netrénuje zadarmo. Je těžké získávat prostředky na vlastní sebezlepšování, ale i vedlejší náklady, jako jsou kostýmy atd.? 

Moji první trenéři twirlingu byli z Francie, tudíž jsem takřka vyrostla na francouzském stylu a ten mi nejvíce sedl. Úplné základy mne naučila technická ředitelka evropské asociace twirlingu, Christine Bel, se kterou jsem stále v kontaktu, posílám jí videa, kontroluje mi techniku a opravuje případné nedostatky. Dalším mým trenérem, který mi i dnes předává zkušenosti, je několikanásobný mistr světa Pascal Dumas. Přilétá do ČR každý měsíc a trénujeme spolu s dalšími čtyřmi děvčaty z různých měst téměř bez přestávek 9 hodin denně po dobu třeba i čtyř dnů. Na trénincích se zaměřujeme na zlepšování fyzické kondice, posilování, flexibilitu, výraz a práci s hůlkou. Je to fyzicky velmi náročné, ale opravdu to stojí za to. Samozřejmě je to také finančně náročný sport - především kvůli cestování, kostýmům, náčiní, workshopům apod. Snažím se si ve volném čase přivydělávat, abych si mohla i nadále plnit své sny. 

Hnala vás dopředu touha stát se českou reprezentantkou, slyšet opět na stupních vítězů českou hymnu?

Musím uznat, že ty nejkrásnější zážitky mám právě ze zahraničních mistrovství. Je to opravdu úžasný pocit stát na parketě s twirlery z celé Evropy či dokonce světa, držet vlajku své země a co teprve, když slyšíte znít českou hymnu. Na tyto momenty se nezapomíná. 

Není mnoho mediálně známých reprezentantek tohoto sportu. Měla jste nějaké vzory? Třeba i v jiném odvětví?

Odmalička mám mnoho vzorů, netroufám si nyní všechny jmenovat, ale jedná se o twirlery z již zmíněných Spojených států, Japonska a Francie. Pokud bych měla mluvit o mém vzoru v České republice, vždy to pro mne byl Josef Hlaváček. Nejen že to byl úžasný twirler, ale také rozumný a především skromný člověk navzdory tomu, co dokázal. Chtěla bych být alespoň z části taková, jako on. 

Pokud správně chápu, hodnotí vás rozhodčí, podobně jako třeba krasobruslařky. Máte někdy s jejich verdikty problém?

Na zahraničních šampionátech to již funguje podobně jako v krasobruslení - porotci po vystoupení buď zvedají nad hlavu známky, nebo se na velké světelné tabuli objeví jednotlivá hodnocení. V České republice tento systém bohužel ještě nebyl zaveden, ale pevně doufám, že k tomu brzy také dospějeme. Samozřejmě jako je tomu ve sportech, které se nedají "změřit," porotci se mohou lišit, někdy více, někdy méně. Samozřejmě by měl každý správný rozhodčí dodržovat určitá pravidla, držet si od soutěžících odstup a například se nevyjadřovat k jednotlivým výkonům a výsledkům veřejně na sociálních sítích. 

Dá se díky twirlingu poznávat i cizí země?

Cestování je jedna z mnoha věcí, které mi twirling přinesl. Je to ovšem velmi individuální. Má-li soutěžící pouze jednu disciplínu, zbývá mu více času poznat místo, kde šampionát probíhá. Pokud máte více disciplín, do okolí můžete vyrazit jen na jeden den - i to si ale vždy maximálně užívám. 

Patříte mezi světovou špičku. Jak je to s odměnami?

Odměnou po úspěchu mi je pocit štěstí a uspokojení. To mi stačí a získám tak motivaci do náročné práce na další sezony. Twirling není příliš populárním sportem, tudíž s odměnami sportovci nemohou počítat. Každopádně já jsem velmi vděčná městu České Budějovice za podporu. 

Jak vidíte budoucnost svého sportu? 

Řídím se pravidlem, které mne naučili moji zahraniční trenéři - "Never Give Up." Nehodlám se tedy nikdy vzdávat, i když mi někdy zdravotní komplikace dokáží pěkně překřížit cestu. Až nebudu moci soutěžit, ráda bych si udělala mezinárodní porotcovské zkoušky a také certifikát pro výuku twirlingu, protože již v současné době mám mnoho nabídek školení po celé České republice a také jsem trenérkou vlastní twirlingové skupiny.