Bití bambusovým mečem. Písek nacpaný do úst. Je to zbytečné násilí, nebo přijatelný způsob, jak zocelit mladého novice vstupujícího do světa sumó? Tradiční japonský sport se ocitl v krizi po úmrtí mladého zápasníka, který se zhroutil při cvičení den poté, co ho jeho vedoucí stáje (ojakata) uhodil do hlavy lahví od piva.
Incident, který se stal už letos na konci června, ale informace o něm pronikly na veřejnost až začátkem října, obrátil pozornost na tvrdé a místy i kruté praktiky vůči nováčkům používané buď v rámci tréninku, anebo jako tresty za přestupky proti přísným pravidlům, jimiž je tento sport opředen.
ČTĚTE TAKÉ: Český vicemistr světa: Sumó není sportem tlouštíků
V době, kdy se zároveň objevila obvinění z domluvených výsledků zápasů a podezření, že velký šampion (jokozuna) předstíral zranění, patrně není velkým překvapením, že má tento sport problémy přilákat do stájí novice.
"Slyšel jsem, že přijímání nováčků bylo nyní zastaveno," říká pětapadesátiletý bývalý zápasník sumó Munejoši Fudžisawa, který se v mládí dostal na přední příčky sumó a dodnes udržuje těsné styky s uzavřeným světem tohoto sportu.
Už před posledním velkým skandálem klesal počet mladíků ochotných upsat celý svůj život sumó. V roce 2006 bylo přijato jen 87 nováčků, tedy necelých 40 procent z 223 noviců v roce 1992, kdy Japonsko zažívalo novodobý boom tohoto sportu díky popularitě dvou bratrů-zápasníků.
I v době, kdy Fudžisawa vstupoval pod zápasnickým jménem Kotonofudži do ringu (dohjó), byl trénink velmi tvrdý. Zápasníci sumó rozhazují po ringu sůl, aby prostor očistili podle japonského šintoismu. Ale občas směs písku se solí sloužila i k jiným účelům. "Opravdu mě to zabíjelo," svěřil se Fudžisawa v rozhovoru agentuře AFP. "Sůl s pískem mi často cpali do úst, zápasníci byli biti bambusovými meči. Byl jsem bit a bit," dodává Fudžisawa, který zápasením strávil 20 let a dalších pět let působil jako trenér. "Tyhle věci se dělaly, aby se nováček posílil," říká. "Otázkou ale je, jestli se takhle dá používat láhev od piva a baseballová pálka. Protože to už není trénink, ale lynčování, i když mezi obojím může být jen velmi tenká hranice," soudí.
Tokicukaze, který vede prestižní stáj založenou v roce 1941 legendárním šampiónem sumó, přiznal, že sedmnáctiletého novice Takašiho Saitóa uhodil lahví piva do kolena a do hlavy den před jeho náhlým úmrtím. Připustil také, že nováčka napadali starší zápasníci, kteří ho mimo jiné bili při tréninku kovovou pálkou po zadku.
Takaši, který ze stáje sumó opakovaně utekl, ale starší zápasníci ho vždy dovlekli zpět, zkolaboval při tréninku 26. června. Byl převezen do nemocnice, kde lékaři konstatovali smrt způsobenou selháním srdce. Přesnou příčinu smrti pitva nezjistila, ale podle policie mohlo jít o šok způsobený četnými zraněními. Chlapcova rodina uvedla, že Takaši měl po těle škrábance, hlubokou ránu na zátylku, natržené uši a popáleniny na nohou. Jeho otec nyní trpce lituje, že chlapci rozmlouval odchod ze stáje.
"Může někdo tvrdit, že je to normální trénink, když se vám vrátí sedmnáctileté dítě domů v rakvi s takhle rozbitým tělem? Opakoval, že chce odejít... a já jsem ten nejhorší z rodičů," řekl před časem novinářům se slzami v očích Masato Saitó.
Někteří ze zápasníků, včetně Fudžisawy, ale říkají, že přestože jim tvrdé podmínky při tréninku a životě ve stájích ze začátku vadily, později za ně byli svým učitelům vděční. "Člověk nakonec zjistí, že právě ten vztek, bolest a vzdor vás ženou dopředu," soudí Fudžisawa.
To ale nic nemění na skutečnosti, že v současnosti přitahuje tvrdý režim sumó jen mizivou hrstku mladých Japonců. Životní styl se mění a také rodiče raději vidí, když se jejich talentované děti pustí do golfu, fotbalu a dalších sportů, než aby se nechaly uzavřít do děsivého světa, kde žijí všichni mladí zápasníci pohromadě, kde panuje velice přísná disciplína a mladší žáci vykonávají pro služebně starší zápasníky veškerou práci, včetně uklízení či vaření.
"Dnešní děti jsou zvyklé na vlastní pokoj, vlastní televizi a počítač," říká japonský novinář, dlouholetý odborník na sumó, který si ale nepřál být jmenován. "Jak pak mají vydržet, když se o pokoj musí dělit se spoustou dalších, nechat se od nich šikanovat a ještě jim sloužit?"
Foto: archiv Mediacop
