Mladá naděje
Maturita je horší než závody, říká talentovaná jezdkyně Vegrichtová

Patří mezi největší talenty českého jezdectví. A své pověsti dostála Denisa Vegrichtová i v závěru minulého týdne na tradičním a skvěle obsazeném Jezdeckém festivalu v Lysé nad Labem.

S Viktorií Šusterovou ovládla týmovou soutěž, v halové všestrannosti skončila na druhém místě, ale hlavně - druhé místo ve finále Velké túry jí stačilo k vítězství v celkovém hodnocení skokového Zimního jezdeckého poháru.

"Na začátku sezony máme dobře připravené koně a těžíme i z toho, že máme na trénink k dispozici halu. Takže když pak přijedeme právě na halové závody, je to jednoduché," smála se osmnáctiletá závodnice.

V konečném pořadí seriálu za sebou nechala řadu soupeřů zvučných jmen včetně Miroslava Příhody či Rudolfa Doležala. "Vítězství si moc cením. Když se mi podaří předjet někoho z naší jezdecké špičky, tak je to super úspěch," raduje se Vegrichtová.

Co říkají zkušenější rivalové na to, že je prohání (a poráží) tak mladé děvče? Nesetkává se s nějakými ústrky? "Kdepak, berou to úplně v pohodě. Pogratulujou, usmějou se, je to fajn," pochvaluje si členka Jezdeckého klubu Mělník.

Zatímco o řadě úspěšných jezdců se dá s trochou nadsázky říct, že ve stájích vyrůstali, o Vegrichtové to neplatí. Až v deseti letech přišla za maminkou, že by si chtěla jízdu na koni vyzkoušet. "A protože mamka na Mělníku jezdívala, tak mě tam vzala, koně mě chytli a už jsem u nich zůstala," líčí.

Do té doby se věnovala tancování, keramice, hrála na klavír. "Miluju zvířata. A ta radost, když se kůň naučí něco nového, je úplně jiná, než když se mi povedl nějaký úspěch na taneční nebo klavírní soutěži," popisuje Vegrichtová, co se jí na jezdectví tolik líbí.

Za svou silnou stránku při závodech považuje především klid. "A kůň to cítí, kdybych byla nervózní, pozná to," vysvětluje mladá jezdkyně a dobře ví, na čem naopak musí zapracovat. "Mám problém sedět úplně rovně a v rovnováze. Občas se někam natočím a sedím křivě."

Úspěchy v hale jí dodávají elán a další motivaci, o svých ambicích a jezdeckých snech však hovoří zdrženlivě. Takže co třeba jednou start na olympiádě? "Nooo, tak to jsou velké sny," rozesměje se. "Já si vždycky raději říkám plány jen na sezonu," upřesňuje.

Ani při nich však nečekejte žádná přehnaná vyjádření. "Hlavně chci, abych měla zdravé a dobře přiježděné koně. A pak bych si přála nějaký dobrý výsledek na mistrovství republiky," říká Vegrichtová, konkrétní cíl pro český šampionát si však nedává. "Nejde mi až tak o umístění, hlavně bych chtěla mít dobrý pocit z výkonu. Ovšem alespoň první dvě kola bych chtěla jít čistě, a kdyby vyšlo i to třetí, bylo by to super."

Jenže Vegrichtovou letos nečekají jen překážky na parkuru. Důležitý "závod" absolvuje i ve škole - a rozhodčími budou členové maturitní komise. "Tam to pro mě bude mnohem horší. Na kolbištích už nervózní nebývám, to si spíš jezdím užít," porovnává maturantka, již zatím nejvíc "straší" otázky ze Základů společenských věd. "Ty jsou těžké. Filozofie, psychologie... Hodně látky a málo času," konstatuje lakonicky.

A kam zamíří poté? "Podala jsem si celkem pět přihlášek. Třeba na ČVUT, na sociologii a ekonomii na Univerzitě Karlově. A jednu i na obor chov koní," prozrazuje. Poslední varianta ovšem není poněkud překvapivě její favorizovanou. "Tu mám spíš jenom jako rezervu, kdybych se nedostala jinam," říká nadějná jezdkyně.