Smíšená bojová umění
MMA, sport opravdových tvrďáků s mentalitou šachistů

Není tvrdšího bojového sportu. Bojovníci MMA musí ovládnout hned několik bojových sportů, aby dokázali v kleci obstát. Své o tom ví třiatřicetiletý André Reinders, profesionální mistr České republiky i Evropy. Absolvent vysoké školy a viceprezident asociace MMAA bude v neděli pozorně sledovat amatérské talenty, kteří by se jednou rádi vydali v jeho stopách. I diváci se budou moct v pražském Edenu přesvědčit o tom, že MMA není jen bezmyšlenkovitým bojem plným krve a krutosti.

V čem je podle vás hlavní kouzlo MMA?

Přirovnáváme ho k bojovému desetiboji. Bojovníci musí ovládat nejen fyzické, ale také mentální a technické způsobilosti zápasu. Zvlášť musí trénovat různé složky, od té kondiční, a zároveň pak i specializované činnosti, jako jsou tréninky boxu, thai-boxu, jiu-jitsu, zápasu či wrestlingu. Důležitá je i psychická stránka, aby bojovník během zápasu dokázal přemýšlet a rozhodovat se jako při šachové partii.

Jak stará je historie smíšených bojových umění?

Počátky moderního MMA se datují k roku 1993, kdy v USA vznikla současná největší profesionální organizace UFC. Chtěla ukázat, který z bojových je nejefektivnější. Postavila proti sobě šampiony různých bojových sportů, jako bylo jiu-jitsu, karate, kung-fu, savate apod. Zvítězil Brazilec Royce Gracie, zástupce brazilské školy jiu-jitsu.

Od té doby došlo k obrovskému boomu tohoto sportu, protože se ukázalo, že tito bojovníci jsou nejkomplexnější ze všech zástupců bojových sportů. I díky tomu, že mají povoleno nejvíce úderů a technik boje. Je to jako partie šachu, kdy zápasník přemýšlí o tom, jakou techniku použije a jak jeho soupeř zareaguje. Musí ovládat boj v postoji, na zemi a v klasickém zápasu.

Lidé se často na tento sport dívají skrz prsty...

Mýtus veřejnosti je, že jde o rvačku bez pravidel. Tak to není. Díky tomu, že je tento způsob boje tak tvrdý, mají k sobě zápasníci obrovský respekt a uznání. V žádném jiném sportu jsem neviděl tak obrovské fair-play. Každý ví, co je za tímto sportem dřiny. V Čechách nikdy nedošlo k zásadním úrazům, žádný smrťák tady nikdy nebyl a snad ani nebude.

Máte potíže sehnat kvůli předsudkům sponzory?

Těžko komerční společnost, orientující se například na rodinu, přesvědčíte k tomu, že má podporovat MMA. Přestože jsou zápasníci z bojových sportů z nejlepších sportovců vůbec, společnosti se s nimi často bojí spojit svou značku. Snažíme se je bořit třeba naší spoluprací s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde máme podepsanou smlouvu na školení trenérů.

Kdy je nejlepší s tímto sportem začít?

Ti nejlepší se rekrutují z dětských hvězd, co začali sportovat brzo. Techniky se člověk musí naučit. Musí umět box, zápas, jiu-jitsu a další sporty - a měl by v nich být nejlepší, aby byl i nejlepší v MMA. Máme i juniorské kategorie, kde jsou děti od šesti, sedmi let, které trénují převážně obratnost a základní techniky. Samozřejmě s vyloučením úderů na hlavu, protože dětská lebka ještě není dostatečně pevná.

Mohou se rodiče o své potomky oprávněně bát, nebo jim naopak umění tohoto sportu může v životě pomoci?

Například prezident naší asociace má sedmiletou dceru. Vedle tradičních sportů jako gymnastika či atletika chtěl vybrat sport, který by jí vedle rozvoje pohybových schopností pomohl v jiném ohledu. Přihlásil jí na bojové sporty. Už ve školce jsou děti často atakovány dalšími spolužáky. Nejde o to, že by se rovnou fyzicky napadaly, ale řeší mezi sebou různé problémy. Je však třeba dětem dostatečně vysvětlí, jaké své nově naučené schopnosti nemají používat. Jde spíš o to, aby dokázaly váhu soupeře odklonit a vyhnuly se případnému střetu. Viděl jsem pak, že i holčičky dokážou klukům utéct, vymanit se z jejich sevření a dát jasně najevo, že se s nimi nechtějí prát. Lidé by si měli na vlastní kůži vyzkoušet, jak to dokáže pomoci.

Trvá dlouho, než se začátečník poprvé bude moct utkat s opravdovým soupeřem?

Než zápasníky pustíme do klece, měli by mít za sebou minimálně dva roky přípravy. Když je někdo šikovný a má už nějaký základ v jiném bojovém sportu, tak třeba již po roce. Profesionálem v České republice se pak může stát v rozmezí tří až pěti let. Je to hodně o výběru prvního zápasu. Již tuto neděli se koná finále amatérské ligy MMA, která probíhala po celý loňský rok v deseti kolech. Účastnit se jí mohli bojovníci s nulovým počtem zápasů, maximem bylo pět. Samozřejmě by nešlo proti sobě postavit absolutního amatéra, proti klukovi, který má za sebou třeba pět profesionálních zápasů. Ten rozdíl je obrovský a pro začátečníky by mohl být demotivující. I v tomto ohledu se snažíme stavit soupeře proti sobě.

Musí mít v sobě bojovníci něco speciálního?

Psychika, mentální připravenost i samotný důvod, proč člověk začíná s bojovými sporty má každý nastavený jinak. Pro někoho jde o postavení ve společnosti, pro jiné o nástroj síly, ale pro většinu to je spíš relax. Můžu jmenovat jeden případ z praxe. Jedna z českých legend, stále bojující Luboš Vrňata, byl ve svých mladých létech ortodoxní fanoušek Sparty a chodil na zápasy i za jiným účelem, než pouze sportovním utkáním. Postupem času, kdy začal s tréninkem bojových sportů, přešel do totální opozice, na druhou stranu. Teď dělá ve sparťanské ochrance. Říká, že to změnilo život, a přestal se prát na ulici. Už neměl touhu dokazovat si s někým na ulici, jak je dobrej. Tento sport vede k tomu, že se chcete poměřovat s lidmi, které sami vnímáte, že jsou pro vás dobří. Dnešní motivace lidí je dělat svůj sport s láskou a s tím, že se dostanou do dobré fyzické kondice.

Jak velká je v České republice základna bojovníků MMA?

V naší asociaci je zhruba 650 lidí, potenciální divácká základna je kolem deseti tisíc lidí.

Na co se mohou diváci na nedělním finále mistrovství ČR v MMA těšit?

Budou moct pochopit tento sport, ne jen vidět, že občas teče krev z nosu. Začínající bojovníci, kteří nejsou placení, budou bojovat o svou čest, aby ukázali, kdo z nich je nejlepší. Z osmi váhových kategorií uvidí hned šest, takže se mohou těšit hned na několik finálových bojů, včetně superfightu juniorské kategorie.