Po třech letech vyhrál český jezdec Jiří Nesvačil v Kladrubech prestižní Rudolfův pohár koňských čtyřspřeží, a úspěšně tak zahájil sezonu, jejímž vrcholem bude srpnové mistrovství Evropy ve Švédsku.
Co pro vás triumf v Rudolfově poháru znamená?
"Každopádně výborný vstup do sezony a také výbornou zkoušku pro moje nové koně. I když těžší testy teprve přijdou, především na závodech v zahraničí, kde bude ještě větší konkurence."
V Rudolfově poháru jste druhým vítězstvím dorovnal bilanci svého tatínka. Hecovali jste se nějak, že už jste ho dohonil?
"Kdepak, mezi námi není žádná rivalita. Nám je docela jedno, jestli vyhraje jeden, nebo druhý. Jezdíme spolu na závody, jsme kolegové a vystupujeme jako jeden tým.
Takže si i poradíte, nebo před sebou trumfy a poznatky spíš schováváte?
"Radíme si, není to tak, že bychom spolu nediskutovali, která varianta je lepší, nebo horší. Takhle to fakt nemáme. Bavíme se o tom, jak je nejlepší jet, ovšem to rozhodnutí si pak každý musí udělat sám. A hlavně máme každý jiné koně, což je taky důležité."
V čem se hlavně liší?
"Velký rozdíl je v plemenech. On má teplokrevné, já kladrubáky. A tomu je třeba přizpůsobit celou jízdu. Kladrubáci jsou trochu těžší, takže varianty je potřeba vymyslet tak, aby se tolik neunavili a aby jim zůstaly síly do dalších překážek. Teplokrevní mají víc energie, jezdí techničtěji."
Proč nemáte stejné koně jako otec?
"Já jsem nejprve taky pracoval s teplokrevnými, ale dostal jsem šanci nastoupit do kladrubského hřebčína. Chtěl jsem dělat u koní a té práce u nás zas tolik není, aby si mohl člověk vybírat, kde bude pracovat. Takže jsem nabídku rád využil a už tady působím třináct let."
Bylo odmalička jasné, že se budete také věnovat vozatajství, nebo jste měl i jinou 
volbu?
"Taťka jezdí s kočáry od roku 1980, a přestože byly náznaky, že bych mohl sportovat i jinak, ten směr byl brzy jasný."
Vzpomenete si, v kolika letech jste poprvé řídil kočár?
"To už opravdu nevím. Ale můj syn už někdy jezdí se mnou a tomu jsem tři roky."
Při závodech sedíte na kozlíku. Dostanete se někdy i do sedla?
"Ona celá zimní příprava probíhá pouze pod sedlem. Až v lednu se začíná s kočárem. Ono když namrzne, tak se s ním kvalitně jezdit nedá. A zapřahá se třeba jen dvakrát do týdne, zbytek se dělá sedlová práce."
Co se vám na vozatajství nejvíc líbí?
"Hlavní krása je v tom, že se závodí tři dny - drezura, maraton, parkur. A že když se vám nepodaří jeden den, pořád máte šanci s tím něco udělat. Není to jako třeba u skokových závodů, kde hodíte v kvalifikaci bidlo a končíte. A líbí se mi i ta rozmanitost. Že člověk musí pracovat na tom, jak koně připravit dechově, drezurně, i disciplína tam musí být..."
A co je na vašem sportu nejtěžší?
"Nejspíš vyladit koně tak, aby při drezuře i při pohybu v exteriéru vypadaly a chovaly se jako tým."
V srpnu vás čeká mistrovství Evropy v Göteborgu. S jakým výsledkem byste byl ve Švédsku spokojen?
"Výsledek absolutně neplánuju. Ale byl bych rád, kdyby se mi někdy při soutěži povedly kvalitně všechny tři disciplíny. Už jsem byl i na světových závodech pátý v parkuru, šestý v maratonu, ale pokaždé to bylo jen v jedné disciplíně a celkově to vyšlo na výsledek kolem dvacátého místa. Neříkám, že musím vyhrát, ale chtěl bych, aby se mi jednou podařily všechny."
