Nejvíc se bojím zvonění v kapse

V pěti letech už listoval novinami, v sedmnácti se stal nejmladším českým velmistrem v historii a v jednadvaceti letech patří k nejmladším šachistům v elitní světové dvacítce. Seznamte se s Davidem Navarou.

Raději útočíte, nebo trpělivě bráníte?

Jak kdy. Myslím, že skoro všichni šachisté raději útočí. Řekl bych ale, že se dokážu solidně bránit i z horší pozice. Jsem schopen hrát pozice různými způsoby.

Nakolik se při partii řídíte intuicí a do jaké míry čerpáte ze zkušeností načtených z šachové literatury?

Je těžké říci, co je naučené. Šachista v dnešní době odehraje třeba patnáct tahů z přípravy, pak už nastává chvíle, kdy nejde o pozice stejné, ale jen velmi podobné. Jsou to pouze určité motivy, protože s většinou herních situací se nikdy nepotkal. Jde o novou kombinaci známých prvků. V těchto chvílích každý uplatňuje vzorce chování, které úspěšně využil v podobné pozici.

Díky počítačům je ale možné analyzovat i všechny pozice v koncovkách…

Myslím, že i dříve v koncovkách záleželo na znalostech typových pozic, které mohou vzniknout. Teď je spíš rozdíl v tom, že některé databáze registrují řešení pro všechny pozice, kdy je na šachovnici šest figur. Tím šachy trochu ztrácejí kreativitu. Na druhou stranu se daří čím dál víc tuto hru analyzovat, což může být výhoda.

Podle vás tedy nepředstavují stále dokonalejší počítačové programy pro budoucnost šachů problém?

Chápu je jako něco mezi. Rozšiřují naše vnímání hry, zároveň jsou pro nás tak trochu hrozbou. Ale já jsem začínal hrát v době, kdy se už počítačová technika rozvíjela a šachy už nehráli jen lidé.

Jak moc je v šachu důležitá psychologie? Může jeden hráč vyvést druhého hráče svým chováním z míry?

Jasně že to jde, ale není to vnímáno příliš pozitivně. Podobné praktiky u většiny hráčů nepřicházejí v úvahu. Já však pod pojmem psychologie v šachu vidím něco jiného.

A to?

Je to důležitá část šachového vzdělání. Pokud například přehlédnu nějaký tah, tak musím vědět, co mám dělat, aby to na mě soupeř nepoznal. Jde o naprosto legální součást hry.

Snažíte se tedy kontrolovat svoje emoce…

Dost hráčů zachovává za každé situace tvář hráče pokeru. Já se ale nerad přetvařuji, takže na sobě dávám emoce většinou dost znát. Není to však proto, abych vyvedl soupeře z míry. Starám se více o pozici na šachovnici, než jak se sám tvářím.

Dokážete pochválit soupeře, když zahraje dobrý tah?

S tím rozhodně nemám problém. Jde pouze o to, jak to projevit veřejně. Když komentuji hru, nebo si prohlížíme partii po zápase v televizi, přiznám dobrý tah soupeře stejně jako svoji chybu.

O šachistech se často říká, že žijí v jakémsi vnitřním světě. Cítíte to stejně?

Ty historky jsou přehnané. Je to často image utvářená médii. Znám spoustu šachistů, kteří žijí úplně běžným životem. Naopak by se dalo s úspěchem spekulovat, zda by se něco podobného nedalo říct o vrcholových sportovcích z jiných odvětví.

Takže představa, že šachista je takový ten zvláštní člověk, který se s jiným šachistou dorozumívá pro běžného člověka nesrozumitelným jazykem a vzájemně si vyprávějí jen vtipy ze šachového prostředí, je mylná?

Když jsou šachisté pohromadě, může být takový pohled celkem reálný. Umíme se však bavit i o jiných věcech než o hře. Na druhou stranu je pravda, že na sobě v poslední době pozoruji, že například v kulturní oblasti trochu zaostávám.

Co šachy a podvody?

Naštěstí to běžné není. Že by však šachy byly hrou gentlemanů, mi také nepřipadá. Třeba skandál kolem zápasu o titul mistra světa (Topalov vyčítal Kramnikovi, že příliš často chodí na WC, a podezíral jej z toho, že se na toaletě radí s poradci -pozn. red.) byl podle mého přitažený za vlasy.

Šlo podle vás o marketingový tah, snahu organizátorů přitáhnout pozornost?

To si nemyslím, i když této oblasti příliš nerozumím. Spíš šlo o přehnanou podezíravost nebo o pokus vyvést soupeře z koncentrace. Věřím, že na záchodě k žádné konzultaci s počítačem, jak se někde spekulovalo, nedošlo.

Je rozdíl hrát proti muži a proti ženě?

Samozřejmě, hlavně psychologický, protože hrát proti ženě je zatím nezvyklé. Ve světové špičce mnoho dam nepůsobí. Vzpomínám si, že na jednom turnaji byla jedna šachistka dotázána, zda už se muži naučili hrát se ženami. A ona odpověděla: „Nikoli, ale ženy se už naučily hrát proti mužům.“

Prozraďte, je pro vás porážka od ženy větší potupou, než když je vaším přemožitelem muž?

Mně je tohle úplně jedno. Pro mě by určitě nebyl problém přijmout porážku od velmistryně Maďarky Judith Polgárové, protože vím, že je to velmi silná hráčka. Daleko horší je prohrát vlastními chybami se slabším hráčem-mužem.

Jsou čeští šachisté konkurenceschopní ve světovém šachu?

V žebříčku národů se Česko nyní pohybuje mezi dvacátým až třicátým místem. Dříve to bylo z několika logických důvodů lepší. Československo bylo před rozdělením federace větším státem, sešla se tu generace skutečně skvělých šachistů. A Sovětský svaz byl celistvý stát, zatímco po jeho rozpadu je v žebříčku hned několik postsovětských republik. Šachy nejsou v Česku kdovíjak populární. Talenty i dobré trenéry však máme. Na průnik do světové špičky to Česku hned tak stačit nebude, ale je na čem stavět.

V elitní dvacítce světového žebříčku mají značnou převahu právě hráči z postsovětských republik, naopak třeba Němci nebo Američané v tomto ohledu zaostávají. Čím to je?

V zemích na východ od nás mají šachy obrovskou tradici. Jsou běžnou součástí života místních občanů. Navíc v dobách Sovětského svazu měly i velkou politickou podporu. V poslední době je to i z ekonomických důvodů. Pokud člověk žije například na Ukrajině, je pro něj šance vydělávat si touto hrou například v Německu velmi lákavá. Rozdíl mezi průměrným platem šachisty a nešachisty je na Ukrajině značný, kdežto třeba v Německu ne.

Mluvíme o profesionálním přístupu k šachu. Lze se tímto sportem uživit?

Jistě, po nějakém čase ano. Otázkou je, kolik lidí se takto uživí. V současné době podobnou možnost mám. Slušné peníze, které převyšují běžné příjmy v Česku, si vydělám za jeden turnaj. Hráč první světové stovky si v Německu vydělá průměrně čtyři sta eur za jednu partii a úplná špička ještě víc.

To nejsou špatné vyhlídky…

Na první pohled to skutečně vypadá lákavě. Jenže uvažte, že hráč tráví mnoho hodin přípravou na partii. Věřte mi, úplně bezpracné to není.

Vy působíte v soutěžích hned ve čtyřech zemích. Nezmáhá vás to?

Ne všechny soutěže probíhají ve stejný termín. V soutěži družstev je běžné, že se o víkendu odehrají dvě kola a pak je nějaký čas pauza. Občas se hraje klasickým turnajovým způsobem každý s každým. Takže to stihnout lze.

Jste stálým členem klubů, které vás v zahraničí angažují, nebo si vás najímají na jednotlivé partie?

Nehraje se každý víkend, proto je běžné, že světová špička hraje i několik soutěží naráz. Jsem stálým členem těch klubů a jedu tam čtyřikrát do roka na dvě partie. Ligové soutěže se odehrají celé najednou - během devíti dnů devět zápasů.

Jste teď čtrnáctý hráč světového žebříčku. Jak vysoko můžete ještě vystoupat?

Uvidíme. Spíš ale teď trochu klesnu, protože jsem moc nehrál. Já ale nemám přehnané ambice. Teď jsem se šachu věnoval dost a zanedbával školu, proto to musím zase na nějaký čas otočit. Myslím, že mohu odehrát dobře partii nebo i turnaj, ale asi se sotva dostanu na úplnou špičku. Potenciál bych na to možná měl, ale musel bych se vzdát mnoha jiných věcí.

Co už jste musel šachům obětovat?

Tak já jsem úplně nemusel, spíš jsem chtěl. Nebylo toho tolik. Nestihl jsem si třeba udělat řidičák nebo chodit do tanečních. Taky se mi zdá, že se ze mě stává kulturní analfabet.

Scházíte se i v osobním životě raději se šachisty, nebo vyhledáváte svět bez šachovnice?

Já se toho raději straním. Vyhovuje mi, že v současnosti studuji vysokou školu, kde se potkávám s jinými lidmi, a nevěnuji se pouze šachům.

Jaký jste student?

Škola mě baví, ale nijak zvlášť dobrý student nejsem, spíše mírně podprůměrný. Nevím, jestli to je nedostatkem talentu či úsilí, ale extra výsledky opravdu nemám.

To je zvláštní. Přece studujete logiku, což je obor šachové hře na první pohled podobný. A v šachách jste odmalička považován za génia…

Nejsem geniální. Jsem možná nadprůměrně inteligentní, ale třeba v praktičnosti jsem slabší. Mám mimořádný talent na šachy, ale na pojmy jako šachový génius zkrátka nevěřím.

Kdo je podle vás nejlepší na světě?

To je těžké. V jednotlivých zápasech asi velmistr Kramnik, v turnajích snad velmistr Topalov. Ale například velmistr Ánand je podobně silným šachistou, jako jsou oni dva.

Máte nějaký rituál?

Nemám… I když - jeden by tu byl. Před každým zápasem si v kapse kontroluji telefon. Bojím se, že jsem ho zapomněl vypnout. Je to důležité, protože za každé pípnutí je okamžitá kontumace.

* * *

David Navara (21)

Student logiky na Filozofické fakultě UK v Praze je v současnosti nejlepším šachistou České republiky. Obrovský talent pro královskou hru na čtyřiašedesáti polích prokazoval již od dětství. Ve dvanácti letech přivezl bronzovou medaili z mistrovství světa mládeže v Cannes, o pět let později už byl velmistrem, dokonce nejmladším v české historii. V uplynulém roce předvedl nevídaný posun mezi světovou elitu. Z šachisty páté desítky žebříčku se rázem stala světová třináctka a pozvánky na největší turnaje světa se začaly násobit. O kvalitách jednoho z nejtalentovanějších mladíků současného šachového světa vypovídá i fakt, že v elitní dvacítce světového pořadí je pouze jeden hráč, který je mladší než Navara.

Foto: Pavel Matocha