Pančochová: Pauza mě vrátila zpět. Horší už to nebude!

Oddychla si od závodní rutiny, kopce po různých koutech světa sjížděla jen pro zábavu. Čtyřiadvacetiletá snowboardistka Šárka Pančochová už potřebovala vypnout a nyní si svou volbu pochvaluje. "Namotivovala jsem skvěle na novou sezonu a závodění," hlásí před zimou, kde ji kromě českého snowboardingového svátku SnowJam chystá i World Snowboard Tour i prestižní americké X-Games.

Poslední závodní zkušenosti pro vás nebyly zrovna ideální. Nevyšla vám olympiáda, zranila jste se. Neskličuje vás to?

Horší už to nebude, může to být jen lepší (smích).

Místo závodění jste se zvolnila, užívala si snowboarding bez známek rozhodčích a předem určených tratí. A natáčela o tom film. Nestýská se vám po prašanu?

Natáčení filmu mě fakt nakoplo. Bylo to o hledání různých překážek, získávání záběrů, prohledávání míst, kde jsem nikde nebyla. Teď už se ale docela těším na závodění, docela mi to chybí... zase vyhrávat.

Jste tedy už stoprocentně fit?

Letos ještě nebudu jezdit tolik závodů, abych se nezničila na předolympijskou sezonu. Hrozně to letí... Chtěla bych odjet až deset závodů na sezonu, budu spíš trénovat. Koleno ale zatím funguje, zamakala jsem na něm. Snažila jsem se ho nepřetěžovat. Občas jezdím s ortézou, ale je to pro mě hlavní psychická podpora.

V Soči vám po drsném pádu praskla helma. Máte jich před sezonou dostatek?

Nedávno se mi podařilo zlomit další helmu, klasicky jsem kousla hranu. Občas se to stává, helmy jsou měkké, uvolní energii, když prasknou a někdy je to kolikrát i lepší. Pořád ale vybírám ty nejlehčí helmy, které jsou zároveň nejkřehčí.

Odpočinula jste si od popularity? Během olympiády zase raketově vylétla, ač nepřišel kýžený výsledek.

Fakt jsem si to užila, snažila jsem se vyhýbat všemu, co šlo. Bylo to v jako každé jiné práci, za rok vás unaví a pak už vás to ani nebaví. Pauza mě vrátila zpět. Jezdila jsem si sama pro sebe a mám zase hroznou radost z ježdění.

V létě jste lezla i po skalách. Adrenalin na snowboardu vám nestačí?

Bylo to super léto. Snažila jsem se co nejvíc kempovat, hodně jsem surfovala. Užila jsem si i noční lezení, s čelovkou na hlavě. To byl úplně jiný level lezení. Na lezení po skalách mě bavila i psychická stránka, která je úplně jiná než u snowboardingu. Takový pomalý, trvající stres. Ve snowboardingu se toho hodně děje za krátký čas. Tady trvá dlouho, než si člověk rozmyslí, kam poleze, jak bude dýchat. Byla jsem v Coloradu, Utahu, Californii i v Mexiku.

Máte nějaký lezecký cíl?

Příští rok bych chtěla dát El Capitana (legendární žulový masiv Yosemitském národním parku). Musím se ale ještě trochu zlepšit.

Velehory vás nelákají? Co třeba Mt. Everest?

Baví mě spíš letní lezení, je teplo, užívám si to. V zimě jsem k tomu ještě nenašla cestu.

V České republice také lezete?

Byla jsem v Českém ráji a to bylo taky slušný psycho. Cesty byly lehké, ale první jištění je třeba v deseti metrech a další až ve dvaceti. Hodně jsem posilovala různě venku, snažila jsem se vybalancovat své tělo. Hrozně mi pomohlo, že jsem mohla dělat i jiné sporty.

Celou zimu strávíte především v zahraničí. Vyhovuje vám to?

Sezona je náročná i v tom, že létám po celém světě. Pořád. Jakmile odletím v listopadu do Ameriky, budu na cestách až do března.

Jak ve Spojených státech žijete?

Pronajímáme si s kámoškama byt v Coloradu na celý rok, snažím se tam být co nejvíce, protože tam jsou ty nejlepší podmínky, jak v létě, tak i v zimě.

Těšíte se i na březnový SnowJam ve Špindlerově mlýně?

Určitě! Doufám, že se mi letos podaří postoupit do finále a zajet dobrý výsledek, v Čechách mi to zatím moc nevycházelo. Trať ve Špindlu je dost náročná, je to komplexní závod. Musím se na ni připravovat i před závodem, jezdím především na rampě a trochu jsem z toho vypadla. Občas je to i o štěstí, počasí, kolikrát je to i mimo moje ruce, že to nedokážu ovlivnit.