Plavecký šampion
Paralympionik sní svůj zlatý sen: Trénuji jako kulturista

Pětinásobný bronzový medailista ze tří paralympiád, evropský šampion v plavání, ragbista, fotograf a filmový fanoušek. To je Jan Povýšil. Sportovec, který věří, že největší úspěch na něj teprve čeká.

Jste držitelem pěti bronzových medailí v plavání z paralympiád v Sydney, Pekingu a Londýně. Zároveň jste mistrem Evropy. To jsou úžasné úspěchy, ale přece jen, ruku na srdce - sníte svůj zlatý olympijský či světový sen?

Popravdě, sním. Každý chce tu svoji velkou zlatou. Sice už jednu mám z Evropy, ale ta opravdu velká tam někde snad ještě pořád je.

Trénujete prý i osm hodin denně. Jak vypadá takový klasický trénink vrcholového sportovce s pohybovým omezením?

Osm hodin denně se dá trénovat jen na soustředění. V Praze v běžné přípravě se to pohybuje okolo tří až pěti hodin. Trénink probíhá úplně stejně jako u sportovce bez omezení. Bazén, většinou dopoledne rehabilitace, odpoledne posilovna a zase bazén. Jediný možný rozdíl je v tom, že se zásadně dopravuju na trénink autem, a pak mívám problém s parkováním. Často totiž řeším pokuty za parkování, i přesto, že mám auto pomalované barvami Handy Car (program pro dopravní podporu handicapovaných sportovců, pozn. red.).

K závodnímu plavání patří neodmyslitelně posilovna. Máte nějaké speciální cviky? Napadají mě partie jako záda, paže, ramena...

V posilovně jedu klasický, v podstatě kulturistický trénink, protože mi ohromně vyhovuje. Velké váhy, standardní cviky a tak dále. Ale pak ho zase musím kompenzovat cviky přímo pro plavání, abych posílil i hluboké svaly. Takže zapojuji cviky s vlastní vahou, s therabandem a podobně.

Jak zvládáte časově náročnou přípravu? Několik hodin denně v bazénu, k tomu vaše velké koníčky - fotografování a filmy, to skoro vypadá, že se bez profesionálního logistického plánu neobejdete. Jak si organizujete čas a jak řešíte dopravu?

Základem všeho je kvalitní a dostatečně prostorné auto, protože pohybovat se v Praze pomocí MHD je v tomhle případě dost časově náročné. Mám ale obrovskou výhodu, že za mnou stojí projekt na podporu mobility osob s handicapem Auto ESA Handy Car. Auto ESA mi v rámci spolupráce zapůjčila "oktávku v kombíku". Takže se naložím kompletně celý i s výbavou na focení, druhým vozíkem na ragby, a ještě se mi tam vejde přítelkyně. A jsem pak schopný být všude včas. Tedy včas, přesněji se svým standardním pěti až deseti minutovým zpožděním.