Už myslel, že Velkou pardubickou nikdy nevyhraje. Dvakrát k tomu byl velmi blízko, jenže ani jednou trofej pro vítěze nejslavnějšího dostihu nad hlavu nezvedl. Až teď. Žokej Marek Stromský, věčný smolař, je čerstvým pardubickým šampionem.
Druhá říjnová neděle roku 2008. Stádo koní peláší vstříc cíli téměř sedmikilometrového závodu. Nejobávanější překážku Velké pardubické, Taxisův příkop, už má za sebou a nikdo na něm neupadl. Neopakuje se tak příběh Cieszymira, jehož život před rokem vyhasl právě na zlověstném skoku.
Jeho žokej Marek Stromský teď sedlá bělouše Amant Grise. V závodě si vede skvěle. Jezdci přijíždí na tzv. náměstíčko. Rozlehlou plochu s několika točnými body, kde mají koně šanci si lehce odpočinout.
Když budeš mít špatnou sezonu, vyhraješ
Stromský s Amant Grisem jsou vpředu, když se najednou koně splaší, tři z nich spletou kurz a projedou okolo točného bodu z opačné strany. Je mezi nimi i bělouš. Při návratu do stáda pak trojice zkříží cestu Klipovi. Prodloužený Taxis se mu stane osudným. Žokej Jan Faltejsek tragédii neunese a utíká pryč. Tohle nechce vidět.
"Myslel jsem, že to zabalí, když už tam neměl co dělat. Ale on z toho udělal hrozný peklo," zlobí se legendární Josef Váňa. Stromský místo toho, aby odstoupil, dojíždí do cíle. Dojíždí první a slaví. "Točný bod se objíždět neměl," tvrdí. "Ale měl," oponiuje mu žokej Bartoš, který sedlal druhou Sixteen. Jury nakonec dává za pravdu Bartošovi s Váňou. Amant Grise diskvalifikuje.
Stromský zažívá nejhorší chvíle kariéry. Uzavře se před světem. Je mu špatně, cítí zoufalství. Věřil si, měl dobrého koně, formu a pak o vítězství přijde kvůli takové hlouposti. "Když budeš mít špatnou sezonu, tak vyhraješ," dostává se mu útěchy.
O rok později si na tom samém místě dá pozor, jenže se Shirley upadne na Velkém vodním příkopu. Klisna karambol nepřežije.
Při 120. Velké pardubické už ale Stromský zase stojí odhodlaně na startu. Znovu je s Amant Grisem připravený porazit obhájce. Tentokrát je jím Tiumen s Josefem Váňou. A málem to dokáže. V cílové rovince se přetahují o každou délku. Co délku? O centimetry. Amant dotahuje seč může, jenže Tiumena nepředběhne. Stromský si stěžuje u jury, že mu Váňa blokoval dráhu. Marně.
Ještě tu Velkou
Střih. Je rok 2015. Josef Váňa se definitivně loučí s nadějí na start. Uznal, že už na to nemá fyzičku. Možná se na pardubickou dráhu už nikdy v sedle nevrátí. Podobně na tom chtěl být i Stromský.
Letos má navíc za sebou sérii nezdarů. Z mnoha startů vyhrál jen dvakrát. Jeho smůla je snad nekonečná. "Skončím," oznámí doma podobně jako Váňa. Zatímco manželka legendy to přijala s povděkem, Stromského choť praví: "Ještě tu Velkou a pak si to rozmysli."
"Letos to vyjde," říká mu i farář Alfréd Volný z rodných Štěpánkovic u Opavy.
A tak se znovu řítí na ta proklatá místa. Vedle něj cválají staří známí. Na Taxis přivede stádo Faltejsek. Z nešťastníka je trojnásobný vítěz, který v sedle Universe of Gracie útočí na historický úspěch. Za čtvrtým vítězstvím v řadě vyrazil stejně jako za těmi předchozími s Orphee des Blinds. Od startu je na špici.
Na Taxisu spadnou dva koně, na Popkovickém skoku přijde další karambol. Stromský s Faltejskem však pokračují dál. Volní koně dělají neplechu, motají se, ale Universe of Gracie skáče vstříc triumfu. Zato Stromského Nikas je vzadu. Schovaný, neviditelný. Ani jemu se letos nijak zvlášť nedařilo. Dohromady to dali dva vyložení smolaři. Co z toho může vzejít?
Šrám na duši
Posledních pár skoků do cíle. Čtyři, tři... Lídrovi najednou dochází dech. Tuhne. Síly jsou pryč. Faltejsek zkouší vytáhnout bičík, jenže ani hrubá síla nepomáhá. A tak vystartuje favorit. Josef Batoš se Zarifem. Už už... a nic. I jemu dojde.
Tribuny bouří. Věděli, že tohle bude vyrovnaný ročník, přesto takhle dramatický finiš leckoho zaskočil.
Ze změti vypracovaných koňských těl najednou vylétne Nikas. Neviditelný hřebec skáče poslední překážku a peláší po rovince do cíle. Je to jasné. Stromský se konečně dočká. V rekordním čase 8:55,29.
"Nejkrásnější zážitek. Je to nepopsatelné," září v cíli. Nervózní závod přestál bez úhony. Nikde ani náznak problému. Přesto mu jeden šrám na duši radost kazí. "Mrzí mě, že tam Amant Gris nebude nikdy napsaný, protože si to zasloužil," vzpomene starého parťáka, na kterém už kvůli jeho stavu nemůže jezdit ani ve volném čase.
Amant se svého momentu slávy nedočkal, Stromský ano. Je vítězem neslavnějšího českého dostihu. Pozdě, ale přeci.