SP v Troji
Příběhy od vody aneb Jak se píše historie
22.06.2015 06:00 Původní zpráva
Dvacetileté výročí vůbec prvního Světového poháru v Troji oslavili čeští vodní slalomáři stylově. O uplynulém víkendu prožili nejúspěšnější závody v historii seriálu. Na sobotní tři zlaté a jednu bronzovou navázali v neděli stříbrem a dvěma bronzy. Připomeňme si příběhy tří trojských dní. Dní, ve kterých Ježek vítězil, Hilgertová bojovala a Hradilka trápili rozhodčí.
Pátek: Kytka pro rozhodčí
Štěpánka Hilgertová pobíhá kolem trati. Tu se zastaví, koukne, jak si vedou závodníci a pokračuje dál. Sama závodí až pozdě odpoledne, ale na kanále je od rána. Přišla podpořit syna Luboše. Zatímco kajakářky čekaly na start skoro nejdéle ze všech, kajakáři měli odjeto už před přestávkou na oběd.
Tedy třicítka z nich, která postoupila do finále hned z první jízdy. Mezi nimi byli nakonec všichni Češi, i když ten nejznámější, Vavřinec Hradilek, málem musel jet i odpoledne. Na šestnácté brance mu rozhodčí udělila padesátisekundovou penalizaci a olympijský medailista po dojetí láteří. "Zase ta samá, co minule. Asi jí budu muset přinést kytku," naráží na situaci z mistrovství světa v roce 2013, kdy ho ta samá sudí skoro připravila o finále.
Na břehu mezitím probíhá experiment. Vybraní rozhodčí testují nový systém hodnocení, jenž by ukončil dohady a spory. Každý arbitr zmáčkne tlačítko na přístroji a podle většinového systému počítač vyřkne verdikt. Kdyby to naostro fungovalo už v Troji, Hradilek by věděl okamžitě, jestli postoupil. Takhle musel čekat, jestli padesátka zmizí. Zmizela. Stejně jako před dvěma lety a Hradilek mohl odpochodovat na oběd.
Po obědě už přichází doba Hilgertové. Jede rychlý čas. Sám o sobě by určitě stačil na bezproblémový postup, avšak sedmačtyřicetiletá legenda udělá na trati dva šťouchy a čtyři trestné vteřiny ji odsouvají mimo postupovou dvacítku. Začíná hra nervů. Pověstný klid před bouří obstarávají deblkanoisté. Postupují všichni.
Hilgertová zatím prožívá vlastní příběh. Stále ji trápí bolavé rameno. Na vodě na něj sice nemyslí, v souboji o posledních deset míst ji ale může limitovat. "Kdybych vypadla, alespoň bych ho stihla dříve doléčit," vypráví po závodě, v němž skončila druhá.
Domácí sestava tak uzavřela páteční program s grácií. Do semifinále postoupili úplně všichni závodníci.
Sobota: O úspěšné organizaci a nachytaném podvodníkovi
I v sobotu vládne nad Trojou šedivá obloha. Mraky krouží nad vodní plochou, vyhlížejí zlověstně. Naopak jeden z organizátorů Stanislav Ježek je v klidu a spokojený. "Namontovali jsme do VIP stanu wi-fi připojení," raduje se.
V organizačním výboru na něj připadla starost o datové komunikace. Často je k vidění, jak pobíhá po břehu a zjišťuje, kde je co potřeba opravit nebo zařídit. I tak si v sobotu dopoledne najde chvilku na relaxaci. "Konečně mám chvíli klid. Nikdo mi nevolá," libuje si u kávy. Vzápětí se zarazí. "Vždyť já tu nemám signál," dojde mu.
Odpočinek ale přijde vhod. Odpoledne totiž opět udělá těch několik desítek kroků směrem k vodě. A odhalí svoji další tvář. V osmatřiceti letech kromě organizace zvládá i závodit. A jak!
V proměnlivém počasí, kdy je co pět minut jinak, se Ježek rozjíždí. Semifinále vyhrál. Pojede jako poslední ze všech. Po dvou závodnících začne silný liják. Zaplněné tribuny, které hnaly závodníky v semifinále, najednou prořídnou. Fanoušci prchli pod nejbližší strom či do jiného úkrytu.
Závod ale pokračuje. Déšť sílí a na startu zbývá čím dál méně kanoistů. Ze suchých míst není příliš dobře vidět ani na obrazovky podél trati, natož na samotný kanál. Když se do vln vydá Ježek, fanoušci volí menší zlo. A vylézají ven vstříc vodnímu živlu. Perou se s ním statečně, jako by ani nebyl. Tleskají, skandují, povzbuzují.
Statečně se s vodou pere i Ježek. Po roce mimo reprezentaci nabral druhý dech. "Odpočinul jsem si od toho koloběhu. Po 17 letech jsem měl zase prázdniny," pochvaluje si. A na trati je to vidět. Neudělá ani jednu chybu a vyhraje o více než půl sekundy před druhým Slovincem Savšekem.
Když dojede do cíle, ví, jak dopadl. Vlastně to věděl už před cílem. Využil totiž své funkce a nechal si do finiše namontovat časomíru. "Dobrý, nepodělal jsem to," bleskne mu hlavou. Právě vyhrál svůj šestý závod SP v kariéře a odstartoval senzační české odpoledne.
O pět minut později, když prochází mixzónou a odpovídá na otázky novinářů, už je po něm sháňka. "Kde je? Rozbil se mi počítač," poptává Ježka rakouský trenér. Úkol zní jasně. Rychle se převléknout a jít opět organizovat.
Fanoušci stejně nemají příliš času jeho úspěch slavit. Domácím totiž vyšel i závod kanoistek. Na ten už zase svítilo sluníčko a desítka nejlepších brázdila peřejemi za takřka ideálních podmínek. Usměvavá Australanka Jessica Foxová dojela v semifinále až šestá, po své finálové jízdě tak čekala, jestli ji ještě někdo nepřejede.
Čtyři závodnice byly pomalejší, až ta pátá v cíli slavila. Kateřina Hošková připravila favoritku o vítězství. Druhé finále dne, druhé zlato pro Česko. Už znovu našlapané tribuny bouří. To nejzajímavější však má teprve přijít.
Dlouho to vypadá, že třetí zlatá neklapne. Závod kajakářů je plný chyb. Všichni vědí, že ve vyrovnané kategorii musí jet na maximální riziko. Z něj pramení šťouchy. Hradilek udělá tři a rovnou ví, že na bednu může zapomenout.
V dobrém světle se naopak ukazuje pětadvacetiletý Ondřej Tunka. Navzdory čtyřem trestným sekundám dlouho figuruje v nejlepší trojce. Vlastně je druhý za Britem Josephem Clarkem. Jenže pak ho sesadí parťák z tréninkové skupiny Jiří Prskavec. Na Clarka nestačí, ale dojede druhý. Smrtící úder zasadí Tunkovi vítěz semifinále Francouz Nevue. Sen o medaili je pryč.
Smůlu měl i Prskavec. Vždyť zajel nejrychlejší čas a jen šťouch na osmičce znamená stříbro. Už třetí v řadě. V Troji byl druhý na mistrovství světa i na loňském Světovém poháru. Nebo, že by ne.
"Brita diskvalifikovali. Měl lehkou loď," nese se po kanále. Nikdo to ale neví jistě. Prskavec tak dává rozhovory jako stříbrný medailista, když najednou prostor cíle opustí Clarke. Odchází s nasupeným výrazem, který mluví za vše. Jířa, jak se mu přezdívá, bere zlato.
"Ale jako vyhraný závod to hodnotit nemůžu. Joe je kamarád. Myslím, že jestli má v lodi o deset deka míň na té vodě moc neudělá. Je to vocas, že si to nezkusil před závodem," lituje v cíli Prskavec, že sérii stříbrných medailí protrhl díky diskvalifikaci soupeře.
Jak ovšem odhalily televizní kamery, Clarke o nedostatku věděl. Chybějících 100 gramů se snažil dohnat vodou. Do lodi nalil dvě lahve. Jenže rozhodčí se obalamutit nedali a nechali ji vysušit. I díky tomu tak na vyhlašování zněla česká hymna hned třikrát. A Tunka? Ten ji poslouchal z bronzového stupínku.
Neděle: Proklatá branka číslo 23
Pomalu končí jeden z nejdůležitějších týdnů v roce pro české vodáky. Pro kajakářku Kateřinu Kudějovou to platí dvojnásob. Ve středu nesložila státní zkoušku a hlásila: "Jsem strašně unavená."
Během víkendu ale působila z českých závodnic nejjistěji. Také do semifinále startuje až jako poslední z Češek. Jako první z domácích naopak vyjede Štěpánka Hilgertová. A atakuje čas vedoucí Italky Hornové.
Byla by rychlejší, jenže na brance číslo 23 šťouchne. Těsně před cílem to zamrzí dvojnásob. Už nestihne zrychlit tak, aby ztrátu smazala.
Hned po ní jede jednadvacetiletá Karolína Galušková. Na startu poslouchá, jak válí její o generaci starší kolegyně. Třiadvacítka ale věkový rozdíl nuluje. I Galušková útočí na Hornovou a také ji obere povodná bestie v závěru trati. "Už jsem moc chtěla do cíle," hlesne.
Ve větru se komíhající zelené tyčky však nemají dost. Dvě české duše jsou málo a saň si žádá třetí. Dostává ji. Kudějová na ní šťouchne také a v kombinaci s chybou na páté brance padá na jedenáctou pozici. První velké překvapení je na světě.
"Vůbec si nevybavuju, že bych tam dole šťouchla. Jak člověk pospíchá do cíle, podcení to a je hotovo," pronese v cíli smířená s osudem. Jenže o pár minut později dvousekundová penalizace z třiadvacítky mizí a Kudějová skáče do desítky.
Ve finále si pak už dá pozor. Jede opatrněji, pohlídá si, aby na začátku opět nezasáhla tyčku. Pak to trochu pustí, ale jakmile se přiblíží k třiadvacítce, znovu zbrzdí. Vynese jí to třetí místo. Další v krátké době. Bronzová byla už na ME v Německu.
"Jsem z toho nadšená," slaví v cíli. Porazila nejen soupeřky, ale i vlastní únavu. "Příprava byla na houby," dodává.
Hilgertová končí šestá. I ona je spokojená. "Držím krok s elitou. Teď budu léčit rameno a vrátím se na mistrovství republiky," plánuje.
Výtečné české představení ještě završí dvěma medailemi deblkanoisté. Světový pohár tak končí grandiózním úspěchem. Další může přijít už brzy. O víkendu seriál pokračuje v polském Krakově.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.