Vítěz z Ria
Svíčková za medaili. Petráček se těší na maminčinu kuchyni

Jediný český zlatý medailista z paralympiády v Riu de Janeiro plavec Arnošt Petráček se po návratu domů nejvíc těší na svíčkovou od maminky, kterou mu slíbila za cenný kov. Slavit se chystá celý víkend.

"Dám si šest knedlíků, svíčkovou prostě miluju. To byla pro mě taková motivace, že jsem si to prostě nemohl nechat ujít. Před závody si to dovolit nemůžu, ale po závodech si dám, na co mám chuť," řekl Petráček novinářům.

Narodil se v Písku bez pažních kostí, má vymknuté kolenní klouby, ale už jako dítě trávil hodně času v bazénu penzionu svých rodičů na Lipně. "Nemohli mě z vody dost, býval jsem tam i několik hodin," vzpomínal českobudějovický plavec.

Už v patnácti letech byl v juniorské reprezentaci a podíval se na světový šampionát do Durbanu. V pětadvaceti letech byl letos již na třetí paralympiádě, je mistrem světa, Evropy a drží i několik světových i evropských rekordů.

"Je to nádherný pocit, pro mě odměna za velkou dřinu," řekl svěřenec Jiřího Filipa a kondičního kouče Jiřího Dvořáka. Chválil i týmovou trenérkou Andreu Věnsekovou. "Ta se postarala o závěrečnou přípravu v Riu, nejtěžší bylo udržet formu kvůli aklimatizaci a kvůli pauze mezi závody," uvedl Petráček.

Kdysi býval elitním motýlkářem, je vicemistrem světa na 50 metrů. Jeho kategorii sloučili ale s jiným postižením a Petráček věděl, že musí změnit trať. "Takže priorita byl teď znak. Je nás tam dost, tak dvanáct, tak snad to pustí i do Tokia," myslí už na obhajobu.

V Riu měl obavy z organizace po zprávách z olympiády. "Říkali, abych od toho nic nečekal. Ale hrozně se to zlepšilo a měli jsme všechno, co jsme potřebovali. A závody byly nádherný," pochvaloval si i atmosféru na stadionu. "Bohužel jsem se nedostal na jiná sportoviště, protože jsem měl hlavní závod předposlední den," litoval.

Trénuje se zdravými plavci, ve skupině dívek mezi třinácti a patnácti lety. "Občas se i ony učí plavat jen delfínové vlnění, aby si vyzkoušely, jaké je to plavat s takovým postižením. Se zdravými i závodím," řekl.

Velkým specifikem jeho závodů je dohmat, neboť zápěstím na desku nedosáhne. Podle pravidel se cílové desky nesmí dotknout ramenem ani zády, takže musí hlavou. "Je to náraz. "Ale časomíra je měkká, to nebolí. Když jedu nadoraz, tak se třeba fláknu víc, než je zdrávo, ale naučil jsem se to tak, aby to nebolelo," usmíval se.

Díky sponzorům letos překlenul i období, kdy byl českobudějovický bazén skoro půl roku uzavřený kvůli rekonstrukci. "Mohl jsem si dovolit Kanárské ostrovy a Itálii," uvedl. Podobná situace na jihu Čech možná nastane i příští rok. "Budu se snažit hledat alternativu v blízkosti, třeba Krumlov nebo Prachatice," plánoval.

Student ekonomiky podniku na vysoké škole technicko-ekonomické v Českých Budějovicích má jedno velké přání - potkat se s jediným český olympijským vítězem z Ria judistou Lukášem Krpálkem. "O to bych rozhodně stál. Je neskutečné, co dokázal," řekl Petráček.