„To se nemělo stát," řekla si v neděli večer většina golfových příznivců. Na hřišti ve skotském Turnberry, i u televizních obrazovek. Legendární Tom Watson právě minul pat, kterým se mohl zapsat do historie jako nejstarší vítěz turnaje kategorie major. British Open prohrál devětapadesátiletý sympaťák v dramatickém rozstřelu. Ruce nad hlavu nakonec zvedl Stewart Cink.
Ten skoro třímetrový pat zkušeného Watsona rozhodil. Tak blizoučko byl svému šestému vítězství na oblíbeném turnaji. Na hřišti, kde v roce 1977 v jednom z nejhezčích soubojů golfových dějin porazil o ránu Jacka Nicklause.
ČTĚTE TAKÉ: Stařík Watson neuspěl, British Open vyhrál Cink
„Sám sebe jsem dostal do pozice, že jsem mohl vyhrát. Na poslední jamce jsem to však nezvládl," pokrčil rameny. Za vše mohla nepovedená příhra, která skončila za greenem. „Měl sem vzít namísto osmičky devítku železo," povzdychl si.
| Kdo je Tom Watson? |
| Rodák z Kansas City se ke golfu dostal přes svého otce Raye. Po dílčích úspěších přišla jeho nejzářivější éra v letech 1975 až 1983. Vyhrál pětkrát British Open, dvakrát Masters a jednou US Open. Na PGA Championship skončil nejlépe druhý. Od roku 1988 je členem světové Síně slávy. British Open už vyhrál také jako senior, v letech 2003, 2005 a 2007. |
Jeden špatný odpal, ve Watsonově herním repertoáru ojedinělý jev, jeho šance pohřbil. V závěrečné dohrávce s Cinkem nebyl prakticky schopný trefit ránu, jako by mu z ničeho nic došla šťáva. „Vypadalo to tak, ale osobně jsem to necítil."
Trápil se. V hlavě se mu stále přehrával pat z osmnácté jamky a nabuzený soupeř hrál navíc skvěle. Když Watson poslal míček na třetí jamce play-off až za diváky, bylo definitivně jasno. Oči se mu třpytily. Byl to smutný pohled. Tohle se nemělo stát.
„Na začátku minulého týdne jsem myslel na to, že mám šanci vyhrát. Znám zdejší prostředí, hřiště... Můj sen se však nakonec neuskutečnil," řekl Watson s tím, že i přes neúspěch si okamžiky nedělního večera nechá navždy v paměti.
Lidé ho podporovali. Mnohem víc, než jeho soka a konečného vítěze Cinka, kterému aplaudovali jakoby z povinnosti. To nadšení směrem k Watsonovi bylo upřímné, od srdce.
„Když jsem šel po osmnácté jamce, nikdy na to nezapomenu. Ta atmosféra, lidé vás zdraví... Bylo to jednoduše nádherné," zavzpomínal.
Sám věří, že na jeho skvělé vystoupení nezapomenou ani ostatní: „Doufám, že až uplyne nějaký čas, tak si moji vrstevníci řeknou: Víte co? Ten Watson byl ale klasa. Vždyť ten dědek to málem dokázal."
PODÍVEJTE SE NA ROZHODUJÍCÍ CHVÍLE GOLFOVÉHO BRITISH OPEN 2009:
Foto: Reuters
