Tour de France: lákadlo na turisty, magnet na sponzory

Společně s olympijskými hrami a mistrovstvím světa ve fotbale patří k největším globálním sportovním událostem světa. Tour de France, legendární cyklistický závod, se však, co se týče ziskovosti, nemůže těmto akcím rovnat. Jedno ale dokáže opravdu skvěle. Nalákat turisty do míst, kde se prožene, nebo už dříve prohnal, cyklistický peloton.

Tyto akce svádějí k porovnávání. Obě jsou ostře sledované, média se mohou přetrhat o vysílací práva, o náklonost diváků se vedou tuhé bitvy. Kdo si podobnou akci uzme pro svůj kanál, může počítat s tím, že sledovanost poletí strmě vzhůru. Každé město by chtělo hostit podobné akce. Finálovou bitvu na letošním mistrovství světa v Brazílii sledovala miliarda lidí. Podle odhadů si Tour de France zapne během celého závodu až 3,5 miliardy diváků ve 190 zemích světa.

Stejně jako tyto dvě akce sdílejí výhody, existují i společné trable. Zejména ve sportovní etice. Zatímco ve fotbale neustále brojí proti manipulaci s výsledky, Tour de France se ze svých zadních partií snaží smýt štempl švindlu, festivalu dopingu a podpůrných látek. I přes tyto problémy se obě akce mohou těšit obří pozornosti. A místa konání obrovského přívalu turistů.

Stačí si vzpomenout na pohádkové vyprávění zesnulého komentátora Roberta Bakaláře, který často odbíhal od cyklistických strkanic k malebným kostelíkům, táhlým vinicím a romantickým zákoutím. Tour de France v tomto ohledu funguje jako cestovatelský dokument se sportovním podtextem. Koho nezajímá cyklistika, může se prostě jen kochat. A snít o podobné dovolené. Pod alpskými vrcholy, v Paříži... Nebo třeba v zapadlém anglickém městečku, pyšnícím se starodávnou viktoriánskou architekturou.

To je ostatně i případ sedmdesátitisícového města Harrogate. Jen kvůli průjezdu pelotonu zde místní podnikatelé uspořádali anglofrancouzský festival, nechyběly koncerty, speciální akce restauratérů a další novinky narušující tradiční život místních obyvatel. To vše kvůli návalu turistů, kteří mohou nastartovat zdejší ekonomiku.

"Je to největší událost, která se zde kdy konala," pochvaluje si městský radní Gary Verity. I díky Tour se mohou místní obyvatelé těšit ze zlepšené infrastruktury a kvalitnějších silnic. A očekávat další vlnu. Příval turistů či přímo zájemců o koupi nemovitosti v daném regionu.

Pokud by ale jednotlivá města stála o start etapy či její dojezd, musejí si připravit pořádný balík peněz. Například Sheffield stál závěr druhého dějství milion liber a Leeds, kde celá Tour de France letos začínala, rovnou čtyřikrát tolik (tedy kolem 138 milionů korun). Neplatí pouze Paříž, kde závod každoročně na Champs-Élysées tradičně končí.

Na anglických radnicích si však mohou mnout ruce. Milionová sázka vyšla na výbornou. Oproti roku 1974, kdy peloton Tour de France projel Anglií poprvé, dorazily na první etapu dva miliony lidí. Obrovský hukot podél trati pořádně nevstřebal ani protřelý Španěl Alberto Contador. "Nemám slov, díky," zíral dvojnásobný vítěz Tour. Po dlouhých letech hrdí Angličané akceptovali francouzskou národní pýchu.

Nejen z televizních práv a poplatků od měst je živa Tour de France. Vzhledem k tomu, že diváci za sportovní zážitek organizátorům vůbec nic neplatí a mohou si jej užívat přímo na ulici, tvoří další podstatnou část příjmů peníze od sponzorů. Ti se mohou přetrhnout například o to, kdo bude figurovat na žlutém trikotu pro celkového lídra i na dalších dresech pro vedoucí jezdce.

Závod je pro sponzory zlatý důl, investované peníze se mohou až pětinásobně zúročit. Stejně tak si příjmy ze slavného závodu nemohou vynachválit organizátoři celého cyklistického humbuku, francouzská rodinná společnost Amaury Sport Organisation.
Rodina Amauryů má Tour ve svém portfoliu už od roku 1947. Díky příjmům, které v roce 2010 činily 147 milionů eur, si mohou dovolit pořádat například Rallye Dakar, golfové turnaje i městské maratony.